Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Děkuji pan Chudáčku za přečtení a komentář-je to tak - národy si přivlastňují různá území přichází a odchází a každý národči říše měly období rozmachu a pak úpadku Čína, Metopotámie, Starověké Řecko-jde to stále dokolečka:-/

0 0
možnosti
Foto

no to se divím pane Mašku že to ten Řek nezmínil

dík za doplňující komentář

0 0
možnosti
KM

Všechno tohle a mnohem víc, tisíckrát víc, je v knize Mandolina kapitána Corelliho (Louis de Bernieres) ve výborném českém překladu Viktora Janiše.

0 0
možnosti
Foto

souhlas ale on si každý národ myslí že je nej a podle toho si přizpůsobuje výklad dějin-děkuji za komentář

0 0
možnosti
KM

K80a74r31e91l 59M67a22s32e16k

11. 8. 2017 18:13

Další důvod pro italský pocit méněcennosti vůči Řekům je ještě v živé paměti. Mussolini napadl Řecko s nebetyčným bragadocciem a pod velením operetních generálů a dostal tak na frak, že ho musel zachránit Hitler, což pozdrželo jeho budoucí plány, a za to můžeme být všichni vděčni. :-)

2 0
možnosti
Foto

Kolébkou nás , Evropanů, je Středomoří a Řekové se jistě zasloužili o evropskou vědu a kulturu. Na evropskou civilizaci ale patent nemají. Oni sami založili svou kulturu a vzdělanost na kultuře a vzdělanosti egyptské. Bohužel, posledních 1.500 let prospali.

4 0
možnosti
Foto

V principu souhlasím.

Současní Řekové myslím ani moc nejsou genetickými potomky starých Řeků. Do Řecka přišli odněkud jinud později.

Stejně tak současní Egypťané (z většiny Arabové) příliš nejsou genetickými potomky starých Egypťanů, kteří stavěli pyramidy.

0 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik