Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak dostat děti naopak zpět do autobusu

V předchozím blogu jsem vylíčila, jak je někdy těžké dostat rozespalé studenty ven z autobusu a motivovat je k nějakému pohybu. Ale obráceně to bývá ještě horší.

Vyrazili jsme konečně nahoru k hradu a já několikrát zaslechla, jak někteří kluci hlasitě a vytrvale opakují slovo „zatáčka“, samozřejmě v italštině, což mě pořádně vytočilo a tak jsem se otočila dozadu, abych je seřvala, navzdory svému předsevzetí být milá. Člověk si přece nemusí nechat líbit všechno.

Začalo sněžit a děti byly nadšením bez sebe, protože u nich na Sicílii něco takového tak často  nevidí. Byl to mokrý těžký sníh, jaký bývá na začátku března, který se hned změní v břečku  takže jsem byla trochu otrávená při představě, jak si promáčím boty. Ale  pak mě ti skotačící puberťáci, kteří začali dělat sněhové koule a házet je po sobě, svou radostí nakazili. Došlo mi že pro ně byl sníh stejná exotika jako pro našince moře, písčitá pláž a palmy. To že mě v tom všeobecném veselí několik koulí zasáhlo byla určitě jen náhoda…tedy alespoň jsem si to naivně namlouvala.

Po prohlídce hradu měly děti rozchod a ve stanovenou dobu jsem je očekávala u autobusu. Na parkovišti byla spousta dalších studentských skupin, takže tam panoval pořádný zmatek.

Bylo půl čtvrté a já stepovala u autobusu, ale byla jsem docela klidná, protože jsem věděla, že stačí odjet až ve čtyři. Schválně jsem dobu srazu stanovila o půl hodiny dřív. Ale prozřetelnost ten den neřídila běh věcí podle mých představ.

Jeden z profů konečně dorazil ve tři čtvrtě na čtyři a byl moc překvapený, že se nerozčiluji, že ještě nejsme všichni. Bohorovně jsem mu prozradila svoji dnešní strategii, totiž že jsem měla v úmyslu odjet až ve čtyři, ale po předchozích zkušenostech s jejich nedochvilností jsem jim schválně řekla jiný časový údaj.

„To bylo chytré,“ prohodil kysele protože si uvědomil, že s nimi jednám jako s nesvéprávnými blbečky.

Jenže jak se ukázalo, přechytračit italskou skupinu není jen tak.

Blížila se čtvrtá a stále nás bylo žalostně málo. Prof se rozhodl jít kousek zpátky a vyhnat své žáky a kolegy z obchodů a krámků, které roubily z obou stran cestu k parkovišti, a kde bezpochyby většina naší skupinky uvízla. Šla jsem s ním, ani ne proto, abych mu pomohla, jako spíš abych se pobavila pohledem nato, jaký má nedostatek autority. Po cestě jsme oba vykřikovali jméno naší školy, protože zde bylo více skupin a v tom zmatku  i chudák prof ztrácel přehled o tom, kdo k nám patří. Pobíhal sem a tam jako ovčácký pes, který dává dohromady své stádo, což ovšem nebylo nijak snadné, protože italští studenti vypadají všichni stejně – černé prošívané  bundy, barevné batohy, tmavé sluneční brýle.

Vzpomněla jsem si, jak jsme v pionýru museli chodit všichni ve stejnokroji s červeným šátkem kolem krku a jak jsem to nenáviděla! Ale i později byl problém oblékat se podle svého, díky socialistickému centrálnímu plánovaní byl značně omezený výběr.  Jak jsme jen s kamarádkami vzdychaly nad stránkami Neckermannu, který nabízel desítky krásných modelů. A dneska, když mají tak obrovský výběr, limitují se na odrbané džíny, černou prošívanou bundu a jsou šťastní, že mohou být všichni stejní, že jsou IN.

Navíc děti samotné byly trochu dezorientované, takže občas omylem lezly do autobusů čekajících na jinou skupinu. Přes tyto dílčí nedostatky jich po chvíli většina seděla ve správném busu. Několik ale pořád ještě scházelo a já začínala být nervózní, že do Prahy se vrátíme pozdě.

Něco jako placení přesčasů v průvodcovské branži totiž nefunguje. Buď je půldenka nebo celodenka, ale když se přetáhne, nikoho to nezajímá. Požádala jsem proto důrazně  profesory aby co nejrychleji sehnali opozdilce. Když viděli, že jsem opravdu naštvaná, začali kmitat jako molekuly při chemické reakci.

Všimla jsem si, že dvě černé prošívané bundy zamířily do krámku se suvenýry:“Hele tady mají levnější pohlednice,“ švitořili kluci bezstarostně.

Ruply mi nervy.

Vběhla jsem za nimi,  popadla jednoho z nich za batoh a začala s ním cloumat:“Jak si můžeš jít nakupovat nějaký pitomý pohlednice, když na tebe všichni čekáme? Neřeklo se snad že v půl odjíždíme?“ ječela jsem jako blázen.

„Nechte mě, co chcete?“ bránil se kluk a vypadal opravdu vyděšeně. Jeho kamarád se nezmohl vůbec na nic a jen zíral. Najednou mě zezadu za ramena uchopily čísi silné ruce a nějaký chlap se mě snažil od ječícího puberťáka odtrhnout. „Dejte mu pokoj paní, co vám to dítě udělalo?“

V tu chvíli jsem pochopila, že jsem se vrhla na nějakého úplně cizího kluka, a že ani on, ani profesor, který ho přede mnou bránil, vůbec nepatřili do mé skupiny.

Omluvila jsem se a snažila se  vysvětlit, že nejsem násilnický šílenec, ani zlodějka, která zatoužila po klukově barevném batohu, ale jen zmatená a unavená průvodkyně, která si popletla děti.

Moje skupinka od autobusu pobaveně pozorovala slibně se rozjíždějící scénu. Když jsem k nim dorazila, neodpustili si poznámku, že jediný na koho se čeká je průvodkyně. Právě ta, která je celé dva dny buzeruje, aby byli dochvilní.

Autor: Libuše Palková | čtvrtek 3.8.2017 8:18 | karma článku: 18,17 | přečteno: 1287x
  • Další články autora

Libuše Palková

Veřejná omluva

Ráda bych se tímto veřejně omluvila kolegovi blogerovi panu Klarovi, kterého jsem citovala v nedávném blogu, protože se mi nelíbilo když napsal, že ženy jsou bez obzoru. A tak jsem si, jak je mým dobrým zvykem, dovolila oponovat.

28.4.2019 v 6:35 | Karma: 10,61 | Přečteno: 932x | Diskuse| Osobní

Libuše Palková

Chcete mít vysokou karmu a čtenost?

Hlavní je samozřejmě výběr témat-nejvíce se zavděčíte kritikou islámu, imigrantů, feministek, EU, genderu, levičáků, sluníček, vítačů, Pražské kavárny. Populartitu vám zaručí pochvalné ódy na USA a Izrael, církev, judaismus

26.4.2019 v 8:31 | Karma: 6,43 | Přečteno: 586x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Jak se zbavit nepohodlného blogera

Ráda bych se vyjádřila k tomu proč jsem byla zmizena, pokud nezmizí i to. Všichni víme že po stažení určitého počtu blogů nebo smazaných komentářů přichází sankce. Takže se dá zařídit, aby nepohodlný bloger zmizel z hlavní strany.

26.4.2019 v 7:28 | Karma: 14,96 | Přečteno: 1086x | Diskuse| Osobní

Libuše Palková

Libo-li koprolit?

Jestli čekáte nějaký recept na novou vylepšenou verzi koprové omáčky, tak vás zklamu. To slovo nemá s koprovkou nebo koprem vůbec nic společného. Koprolit je totiž zkamenělý výkal. Z toho by si nikdo omáčku ani polévku asi nedal

25.4.2019 v 11:07 | Karma: 5,53 | Přečteno: 214x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Nobelovku pro zakladatele teroristické organizace?

Nedávno se zde jeden bloger zamyslel nad tím, že Nobelovu cenu za mír dostávají všelijací lidé, zmínil třeba Obamu nebo mladičkou aktivistku. Zapomněl však na zakladatele organizace, kterou mnohé země prohlásili za teroristickou.

24.4.2019 v 12:31 | Karma: 5,58 | Přečteno: 171x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Konec světa

Nemám na mysli apokalypsu nebo katastrofu, která ukončí existenci naší planety, jak to předpovídali třeba Mayové nebo Nostradamus, ale místo kde končí Evropa.Tedy konec ne ve smyslu časovém ale prostorovém či přesněji geografickém

24.4.2019 v 10:43 | Karma: 8,72 | Přečteno: 413x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Co vás napadne při pohledu na zlatý déšť?

Zlatý déšť už pomalu odkvétá. V okolí našeho domu je keřů hned několik a pořád jsou ještě krásné. Ráda se u těchto prvních poslů jara zastavím, teda jedněch z prvních a potěším zrak pohledem do syté žluti jejich drobných kvítků. .

23.4.2019 v 17:41 | Karma: 13,74 | Přečteno: 817x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Tušíte kde se nachází střed Itálie?

S hledáním geografického středu a skutečného centra Apenninského poloostrova je to tak trochu jako s hledáním bodu G. Každý tvrdí že ví, kde to je, ale jejich názory se různí a tak to vypadá, že těch pravých středů je hned několik

22.4.2019 v 13:30 | Karma: 15,11 | Přečteno: 1720x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Sybila s bobkový listem

Zní to možná jako nějaký prapodivný recept, ale kdo četl můj předchozí blog o výletě za Kumskou Sybilou už tuší, že je tu slíbené dokončení popisu mé dávné cesty do jedné z nejzajímavějších částí Itálie.

20.4.2019 v 21:15 | Karma: 18,28 | Přečteno: 1893x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Rozkvetlé Kladno

Jaro dorazilo už i na Kladno a všechno tu kvete a voní. Kdo tu nebyl asi netuší, že Kladno je plné parků, lesoparků a jiných zelených ploch. Vyhrálo dokonce několik soutěží a je nositelem mnoha ocenění za péči o životní prostředí.

19.4.2019 v 21:11 | Karma: 17,38 | Přečteno: 951x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Poslední večeře jako opulentní hody

Snad nepřekvapí, že právě dnes hodlám psát o Poslední večeři. Miluju výtvarné umění, a tak vám představím tři nejzajímavější, nebo možná nejvíce diskutovaná malířská plátna, jejichž autoři se tomuto náboženskému motivu věnovali.

18.4.2019 v 21:58 | Karma: 21,66 | Přečteno: 2280x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Hysteron proteron

Pokud mě chcete opravit, že se to píše jinak, tak ne, nebojte, nechci psát o histriónech, kteří se v mužské populaci vyskytují poměrně často a pár bych se jich našlo i zde na blogu. Mám na mysli rétorickou či slohovou figuru.

18.4.2019 v 7:08 | Karma: 18,89 | Přečteno: 1618x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Ty letošní nominace to byla ale bída

Nepřipadá vám podobné prohlášení přinejmenším nezdvořilé vůči nominovaným? Zdá se vám, že kdo tohle pronesl, postrádá elementární lidskou slušnost? Umíte si představit že by nějaká žena takto komentovala výběr v mužské kategorii?

17.4.2019 v 12:49 | Karma: 18,08 | Přečteno: 2067x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Nevěstinec v koncentráku

Již Arnošt Lustig kdysi toto ožehavé téma zmínil ve svém vyprávění když líčil, jak někteří vězni si mohli dovolit i prostitutky. Podrobněji o tomto jevu informuje dokument Ty proklaté hodiny večer", který natočila Andrea Osterová.

16.4.2019 v 13:10 | Karma: 22,90 | Přečteno: 3120x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Nechceme imigranty

Je zajímavé kolik lidí tu píše, jak nemají rádi Rusy a imigranty, a pokud jsou to nemakačanové, kteří žijí ze sociálního systému bohatého Západu, tak by je hned poslali pryč .Ale když se jim to hodí, najednou nic z toho nevadí

15.4.2019 v 13:37 | Karma: 15,76 | Přečteno: 3301x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Kam zmizela druhá nejlepší blogerka?

Zdá se vám že jsem už dlouho neslyšeli o loni oceněné blogerce paní Pilloni? Dostala cenu a zmizela...má co chtěla a my svým způsobem také. Nebojte, dělá nám jen samou čest nadále a šíří dobré jméno zdejšího stavu blogerského.....

14.4.2019 v 14:39 | Karma: 16,26 | Přečteno: 2998x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Pražská náplava na Kladně

A co se ti prosím tě stalo? ptají se mě ohromeně Kladeňáci, když jim při seznamování sdělím, že jsem se na Kladno přistěhovala z Prahy. Jak tě proboha napadlo, že chceš bydlet právě tady? diví se moji noví kámoši a kamarádky.

13.4.2019 v 19:22 | Karma: 22,18 | Přečteno: 2256x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Italské sýry jsou nejlepší na světě

Ikdyž italštinu ovládáte poměrně slušně, některé italské svátky mají těžko přeložitelný a bez znalosti reálií nepochopitelný název, takže dokud se nevrhnete do víru dění a slavení, netušíte o co jde a co vás čeká...nebo se zeptáte

12.4.2019 v 11:02 | Karma: 14,36 | Přečteno: 2333x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Už jste jedli specialitu zvanou hadry?

Jak jsem v předešlých článcích už popsala, v Itálii se pořád někde něco slaví. Nějaká ta sagra nebo festa, se koná prakticky kdekoliv a kdykoliv. Hlavní je vědět přesně o co jde a co se slaví, aby jste se pak nedivili jako já

11.4.2019 v 18:13 | Karma: 17,17 | Přečteno: 2133x | Diskuse| Ostatní

Libuše Palková

Jack Rozparovač podruhé

Letos v březnu proběhla tiskem zpráva, že je konečně známa identita jednoho z nejsadičtějších masových vrahů: Nejspíš to byl polský žid a emigrant Kosminski. Jenže jak se zdá další z potencionálních podezřelých měli podobný původ

10.4.2019 v 9:33 | Karma: 14,42 | Přečteno: 3255x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik