Oligarchie oligurie atd.

Čeština je bohatý a krásný jazyk, přesto se tak často rádi uchylujeme k cizím slovům. Několik slovíček začínajících písmenem O (a nejen cizích) si tady tak trochu s humorem probereme

OLIGARCHIE OLIGURIÍ  OCHROMENÝCH OLIGOFRENIKŮ   OHROŽUJE   OBČANY

Onehdy jsem zaslechla v tramvaji jednoho pána, který se rozčiloval nad tím, že ta naše demokracii za moc nestojí a že je to spíš oligarchie. Jiný pán mu odporoval a nazval ho omezencem a oslem s tím, že je to pořád lepší než ochlokracie nedávno minulých let. Ohodnotil stávající situaci jako ne právě optimální, ale zvýšený objem obchodu je prý velkým přínosem pro celou zemi, která se může stát, objektivně vzato, doslova oázou blahobytu.

První občan okamžitě odporoval, druhého nazval bez zbytečných orací outsiderem a obvinil ho, že jen opěvuje skupinku podvodníků, která se snaží obalamutit lidi a obohatit se tím, že okrádá státní kasu. Spíše než opulentní oázou, stane se prý naše země osáriem, protože většina obyvatelstva pochcípá hlady, ostatní se ze zoufalství oběsí, a jen hrstka si bude žít jak bohové na Olympu díky tomu, že velmi obezřetně nechávají odplývat oběživo na vlastní soukromé účty v zahraničí za což si ovace určitě nezaslouží. Na závěr první pán nazval svého oponenta obskurantem, který za mrzký obolus pěje ódy na skupinku oportunistů.

Byla jsem zpitomělá z těch ochlokracií a oligarchií, a tak jsem po návratu domů otevřela slovník, abych si to objasnila. Ochlokracie je lůzovláda, zjistila jsem, což mě uklidnilo. Lůza jsou intelektuálně i mravně ubohé lidské trosky, naprostí chudáci, tak to naši politici rozhodně nejsou.

Dříve ano, tak tomu skutečně bylo a do vlády se dostal každý pitomec, jen když měl patřičný politický profil. Ale dnes o našich osudech rozhodují samí odborníci a skutečná elita národa.

Oligarchie, jak jsem dále zjistila, je vláda několika málo lidí, tak ani to na nás nesedí, našich politiků rozhodně málo není, vzhledem k počtu obyvatel jich je až dost.

A tak na rozdíl od toho pána v tramvaji optimisticky věřím, že máme demokracii a žádnou oligarchii.

Hlavně aby se to někomu nepopletlo s oligofrenií. To je vrozená slabomyslnost, a to už jsme od politiky někde jinde, ikdyž výroky a činy některých našich politiků budí občas pochyby o tom, jak to s jejich duševním zdravím asi je.

Někdo by si oligarchii mohl splést také s oligurií, což je snížené vylučování moči.

Nevím, zda existuje nějaká statistika o tom, jak jsou na tom naši politikové s vylučováním, ale vzhledem k tomu, že náš národ drží primát ve spotřebě piva, které je diuretické, a že politici pijí často a rádi…kdoví.  To by mnohé vysvětlilo. Třeba proč mají ve sněmovně neskutečně levné občerstvení, a proč často při hlasování tolik politiků chybí. Zřejmě musí v tom dotovaném baru léčit tu svojí oligurii.

A také proč mají tak vysoké platy - pivo je čím dál dražší a tak by jen těžko mohli takovou léčbu utáhnout.                                                                                                                                                                                                                                                                A když už jsme u těch chorob - zdá se, že naše politiky postihuje čas od času také obnubilace – to je stav porušeného vědomí se ztrátou vzpomínky na předchozí období.

Když tedy v předvolební kampani slibují modré z nebe a pak dělají pravý opak, není to snaha obelhat či obelstít občany, může za to jen výše zmíněná obnubilace.

Žádný zlý úmysl, ale pouhé zanedbání, tedy čin omisivní, nebo pouhý omyl. Přesto pro jistotu prosazují doživotní imunitu… ne že by si tím chtěli krýt záda, kvůli nějakým zlodějnám, ale není přece spravedlivé, aby se museli zodpovídat za to, co ve stavu obnubilace napáchají a naslibují.

Jejich vytrvalost v bránění poslanecké imunity připomíná ostinato, což je v hudební terminologii stálé opakování daného tématu a hraničí s obstinací, tedy tvrdošíjností.

Ale nespleťte si obstinaci s obstipací, to je zácpa a to bychom zase byli u toho vylučování.

Tak já nevím, když chce člověk mluvit o politice, proč to končí vždycky tak ordinérně…jako že je to v hajzlu?

Dalším problémem politiků je obezlička. Tentokrát žádná choroba, ale zastaralý výraz pro snahu zbavit se osobní odpovědnosti za svěřené úkoly, tedy jinak řečeno být z obliga. Ale to jen tak na okraj taková vzdálená asociace k té poslanecké imunitě.

 Zdá se, že písmeno O se v souvislosti s politiky vyskytuje opravdu velice často a tak mě napadá, že O vypadá stejně jako nula (kdysi se místo WC říkalo OO… ale zas jsme u toho vylučování).

Nula od nuly pojde, co takhle politiky vynulovat, když jsou postiženi tolika chorobami, chudáčci, ať se jedou léčit někam do lázní, a místo nich do parlamentu umístíme vysoce výkonné počítače. Když byl Bill Gates v Praze, tak jsem s ním o tom tajně jednala a on mě ujistil, že je to NO problém a že do toho můžeme klidně GO. Vyjde to určitě levněji, než si vydržovat všechny ty instituce, a navíc to bude zcela originální a budeme mít světový primát v zavádění počítačových technologií. Různé zákony a nařízení, které s tolika omyly a chybami politici stále vymýšlejí a pak na nás testují v podobě balíčků, regulací, deregulací atd., ty můžeme přes Internet převzít od západních demokracií, kde to všechno už léta funguje.

Já vím, někoho může urážet vědomí, že by 10 milionů jedinců druhu Homo sapiens, tedy tvora, který stojí na vrcholu živočišného vývoje, měl řídit nějaký počítač, ale neříká se snad, že umělá inteligence je pořád lepší než vrozená blbost? Teda pardon, oligofrenie.