Z AFGANISTÁNU DO PRAHY
Afganistán je nebezpečné zaostalé místo, kde se válčí a umírají tam lidé, zatímco u nás ve staré dobré Evropě, kolébce kultury, je klid a bezpečí.
Ale záleží na úhlu pohledu.
Pro dva psy, které vojáci přivezli z armádní mise ve snaze je zachránit, se naše mírumilovná zemička naopak stala konečnou stanicí.
Zatímco v divoké Asii by možná přežili, v civilizované Evropě museli být utraceni, protože v armádním rozpočtu se nenašly finanční prostředky pro udržení dvou psích životů...
Právě armáda, která vyhazuje miliony v podezřelých zakázkách, za předražené značkové trenýrky pro důstojníky, kýčovité cínové vojáčky jako dar zahraničním návštěvám, či odtučňovací kůry pro obézní administrativní pracovníky, tak tenhle kolos si nemohl dovolit zaplatit dvou psům místo v karanténě?
Ba co hůř, jak vyšlo najevo při zveřejnění této zprávičky, Česká republika, která má široko daleko nejdražší dálnice, nemá vůbec karanténu pro dovezená zvířata!?
Naši politici nám z našich daní nedokáží zabezpečit ani takovou základní věc? A tak český občan, který si dovolí platit v bance mnohem vyšší poplatky než je běžné v sousedních státech, kde mají naopak vyšší platy, si musí dojet po těch předražených dálnicích k sousedům, kde je karanténa samozřejmostí.
Američtí vojáci si z vojenských misí často vozí psy, proč čeští vojáci nemohou? Za komunistů jsme se ve srovnání se světem často cítili jako lidé druhé kategorie, jak to, že po dvaceti letech demokracie a budování svobodné společnosti, jsou pro nás stále nedosažitelné věci které jsou jinde zcela běžné?
Hláška z Orwellovy Farmy „všechna zvířata jsou si rovná ale některá jsou si rovnější“, které jsme se kdysi smáli jakožto povedené narážce na režim, tak získává spíše hořký nádech.
Jestliže politici cítí právo vyhazovat peníze z našich daní za zbraně s výmluvou, že se musíme vyrovnat armádám NATO, proč necítí i povinnost zabezpečit lidem této země srovnatelný standart ve všech ostatních aspektech běžného života, abychom se uvedeným zemím skutečně vyrovnali?
Ale těch psů, kteří sem byli přivezeni, aby si jako odměnu za pomoc při vyhledávání min užili v klidu zbytek svých psích životů, je mi fakt líto. A i těch vojáků, kteří ke svým psím kolegům-kamarádům určitě přilnuli natolik, že se od nich nechtěli odloučit.