Jsem dravá šelma
A tak jsem si následující ráno hned po vzbuzení začala pomocí autosugesce a vizualizace představovat, že jsem dravá šelma chystající se na boj."Jsem dravá šelma, jsem dravá šelma," opakovala jsem si šeptem jako modlící se k Bohu šeptá Otčenáš, a snažila se tuto informaci uložit a vrýt co nejhlouběji do svého mentálního softwaru. Ale nějak to nefungovalo. Jednak jsem se nedokázala rozhodnout, jestli chci být lvice, tygřice, anebo třeba černá puma, a taky se mi chtělo tak strašně spát, že jsem chvilkama upadala do kómatu. Jak už jsem napsala,páe měsíců bojuji s únavou, která mě doslova ochromuje. Ani po deseti minutách usilovné snahy ze mně však dravec nebyl, cítila jsem se spíš jako mršina,, kterou smečka hyen rozcupovala a ohlodala na kost. Bezvládně jsem ležela v posteli a snažila si vsugerovat, že svižně vyskakuji z peřin a vrhám se jako predátor do nastávajícího dne za svými pracovními povinnostmi. Vyšla z toho jen parodie na chromou chcíplotinu, neschopnou se postavit na nohy. Nakonec jsem mi přece jen podařilo se vyhrabat z pelechu, a se zvukovou kulisou skládající se se vzdechů, hekání a proklínání těžkého osudu se odbelhat do koupelny. Takhle bych toho moc neulovila, pomyslela jsem si při čištění zubů. Studenou sprchu, kterou v té knize také radili, že prý po ránu člověka pěkně probere a zaktivuje, jsem radši vynechala. Mám totiž zrovna trochu rýmu a kašel, tak by mi to nemuselo prospět.
A vůbec, copak tygr nebo jiná šelma se po ránu sprchují? Ze stejného důvodu jsem vynechala i rozcvičku, další z metod doporučovaných tou moudrou knihou. Copak třeba takový lev dělá po ránu dřepy? Když si mám připadat jako divoká šelma, tak nemůžu přece dělat takové nedůstojné blbiny a poskakovat po bytě s činkama.
Vybavila jsem si jakýsi dokumentární film o přírodě, jak se lvi povalují pod stromem a zívají. a hned jsem dostala chuť se vrátit do pelechu. Ale ne, musím k sobě být tvrdá, usoudila jsem a šla si vařit kafe. To šelmy sice také určitě nepijí, ale já se ráno bez kofeinu nedokáži orientovat v prostoru a čase, uvědomit si kdo jsem a kam směřuji. A pomalu jsem se smiřovala s tím, že navzdory usilovnému studiu motivačních knížek, pozitivnímu myšlení, autosugesci. vizualizacím a všem těm metodám a radám odborníků. žádná dravá šelma ze mě nebude.Když už nějaké zvíře, tak spíš líná pohodlná a rozmazlená kočka domácí.
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 784 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1819 |
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.