Idiomy

Má ráda idiomy, bývají vtipné a nápadité. Ráda ty české porovnávám s idiomy jiných jazyků a baví mě, jak různé národy pojmenovávají  jevy zcela odlišně. Proto pokud některý idiom přeložíte doslovně, můžete pak vypadat jako idiot.

K napsání tohoto blogu mě inspirovala diskuze s jednim z mých  nejoblíbenějších komentujících zde, s panem  Danem Pospíšilem. Kéž by každý diskutoval tak slušně a kultivovaně jako on, kéž by tak vzdělaní a přitom skromní lidé navštěvovali zdejší prostor častěji a v co nejhojnějším počtu.

Tak jak je to s těmi idiomy? Například zatímco my Češi říkáme být hluchý jako pařez, Italové říkají být hluchý jako zvon. V průběhu času se idiomy hodně mění, takže bývají oříškem nejen pro cizince studující náš jazyk, ale i pro imigranty, kteří se po mnoha letech pobytu v cizině vrací domů. 
Zkuste si představit, jak obtížné může být, když se zahraniční student rozhodne studovat náš rodný, krásný jazyk, jak má třeba pochopit, že když nám něco chutná, tak bychom se po tom utloukli, ale když nám to nechutná, tak se nám z toho zvedá kufr, nebo potom dokonce vrháme šavli?
A co teprve obraty valí bulvy, čumí jako vyoraná myš, vychytávka, zazdil mě, vem rozum do hrsti, kulišárna, mít máslo na hlavě, přechcal jsem ho, to je natotata, vyčůránek, mimoň, má oči na stopkách, vzít nohy na ramena – samozřejmě se to vždycky dá nějak opsat či okecat, ale když na to narazí třeba v textu a poblíž není nikdo kdo mu to vysvětlí, může být v maléru. Třeba poslední citovaný příklad-vzít nohy na ramena, může být doslova nebezpečný, zejména pokud vychází z úst ženy. Situace neznalý cizinec by si ženu s nohama na ramenech mohl představit všelijak a brát to jako vyzývavou nabídku…
Nedávno jsem na netu četla diskuzi, ve které se to hemžilo buchtičkami, žemličkami, párky, klobáskami, banány, rohlíky a vejci. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zorientovala a pochopila, že šlo o poněkud pikatní téma-účastníci chatu nechtěli být příliš vulgární, a tak lidské orgány přirovnávaly k potravinám. Pro cizince, který už pochopil, že buchtička je ženské přirození, by bylo asi matoucí, že někteří opravdu vymakaní sportovci mají na břiše pekáč buchet…
A co teprve když je nějaká buchta krev a mlíko, má medový hlas, tváře jako jablíčka, rty jako třešničku, oříškově hnědé vlasy, smetanovou pleť hladkou jako broskvička, a oči černé jako dvě olivy? Hlavně aby byla panenka poctivá…poctivá jako šunka, za jejíž poctivost ručí prodejce v reklamě jednoho supermarketu a má tím na mysli, že je v ní fakt maso a ne sojová náhražka
Zajímavý je posun ve významu,  například slovo hustý – ještě nedávno byly husté vlasy, les, polívka nebo omáčka… dnes je husté ledacos. Mimochodem, polévky a omáčky dnes nezahušťujeme jako kdysi, ale redukujeme…Naštěstí jsou to jen módní vlny, které rychle přejdou, ale stejně to někdy drásá nervy. Kromě toho, že je všechno hustý, hodně věcí je také brutálních-dokonce i naši politici se k tomuto slovu rádi uchylují a hodnotí například únik informací jako brutální – odráží se v tom snad jejich subjektivní dojem, protože se daným únikem cítí nějak ohroženi, anebo se jen snaží užívat módní výrazy, aby se tak přiblížili svým voličům? O nadužívání slov určitě a luxusní se radši nebudu ani zmiňovat, protože na ně začínám být alergická, ikdyž to už od idiomů trochu odbočujeme-  – dříve běžné výrazy jistě, samozřejmě, ano prosím, jak si přejete, kterými kdysi číšník reagoval na vaši objednávku, dnes zcela nahradilo to strašné, protivné, vždypřítomné, všemocné, nezničitelné, neprůstřelné, nepropustné všemuodolné a zcela rezistentní slůvko: určitě. Když mi na dotaz, zda mají pravé italské espresso, obsluha odpoví: Určitě, tak luxusní kafe jako u nás jinde nedostanete, tak se zvednu a jdu jinam.Ale před slůvkem určitě není úniku. Čučím na televizi a sleduji rady pro ženy, jak pečovat o nohy: Děláš si pedikůru? ptá se moderátor své kolegyně. Určitě…odpoví ona se slaďoučkým úsměvem, zatímco o mě se pokouší infarkt. Nechápu, proč nemůže říct jednoduše: ano. Právě u moderátorky by člověk očekával trochu fantazie, vyjadřovací pohotovosti a lexikální variability a bohatou slovní zásobu. Ale to jsem asi staromódně zkostnatělá, dnes je u moderátorky hlavní to, že je mladičká, roztomilá a slaďoučce se usmívá, verbální schopnosti jsou druhořadé.
 A také nesnáším slovní spojení nějakým způsobem. I to se používá na můj vkus příliš často a někdy ve zcela nevhodných konotacích. A také mě irituje slovo ošetřit. Takže na výše uvedený dotaz po espresu můžete dostat odpověď: Espreso nemáme, ale naše luxusní barmanka se určitě pokusí nějakým způsobem vaši objednávku ošetřit. A co třeba tunelování? Zde také pozorujeme jistý významový posun -vyvádění peněžních prostředků (nejen z banky) je novodobý způsob podnikání. Takový vytuněný tunelář to má určitě nějakým způsobem vychytaný a luxusně právně ošetřený, takže do basy prostě nepůjde a nepůjde, protože je vlastně nevinný. Fakt hustý.
Brutálně hustý.
Oblíbená jsou také slova vychytaný a vychytávka, odvázaný a odvaz, vymazlený, ujíždět na něčem a jít do toho. Užívání adjektiv se někdy řídí i generačně – to co je pro starší například báječné nebo prima,(hodně odvázaný důchodce si troufne i na super nebo paráda) je pro mladý hustý nebo cool (ještě nedávno to bylo dost dobrý či boží). Staré dobré klasické vole vole nahradilo brácho, posléze kámo, což je jeden z mála příkladů kdy lze pozorovat vývoj zkulturnění a zjemnění, jinak se jazyk stává čím dál vulgárnější. Takže v písemné formě sdělení, kdy nemůžete určit věk pisatele podle vzhledu či hlasu, poznáte to podle výběru slov. A stejně tak můžete text zařadit do určitého období: v první polovině minulého století byl nemotorný člověk nazýván motovidlo, nekňuba nebo nemehlo, v druhé polovině století pak embryo, pako či pakoš, dnes je to looser, mimoň nebo outsider. Ačkoliv pako se díky Xindlovi X úspěšně vrací na scénu, aneb zažívá comeback.

Některé česká slova bývají nahražena jinými díky vlivu příliš otrockého překladu: třeba kosmetika se vždy dělila na ošetřující a dekorativní-díky anglickému care dnes máme kosmetiku pečující.Hotovou studnicí těchto kalků- tedy doslovných překladů nedbajících na to, že v češtině máme vhodnější a dávno zaběhaný ekvivalent, jsou pak sitkomy. Ale o tom snad jindy. Na závěr podle wikiny co to ten idiom je odbornou mluvou?

Pochází z řeckého slova  idióma,což znamená  jazyková zvláštnost), je to ustálený víceslovný výraz či frazém, jehož význam nelze odvodit z běžných významů slov, z nichž se skládá. Například význam idiomu „ztratit hlavu“ nesouvisí s běžným významem slova hlava, „nechat na holičkách“ obsahuje slovo, které se jinak v jazyce nepoužívá. Idiom se někdy považuje za synonymum pro frazém, jen zkoumaný ze sémantického hlediska, jindy za jeho podmnožinu. Zkoumáním idiomů se zabývá frazeologie a idiomatika, součásti lingvistiky.https://cs.wikipedia.org/wiki/Idiom

Obrázek pixabay.com