Psycho na psychiatrii
Nebyl zvyklý, aby mu někdo odporoval, psychicky oslabení, s nimiž pracoval, by si to nikdy nedovolili. Ale tam venku za zdmi blázince je spousta lidí, nad nimiž neměl stejnou moc a kontrolu, jako nad svými pacienty, a ti měli klidně tu drzost mu říct, že plácá blbosti. S tím se prostě přes veškerou svou vyrovnanost vyrovnat nedokázal. Aby JEMU někdo oponoval? A ženská ke všemu? No to je vrchol!
Měl toho tedy fakt až nad hlavu. Chtělo by to asi změnit zaměstnání, než se zblázním, pomyslel si znovu. No jo, ale co budu dělat? Umím jen bohapustě žvanit. a poučovat.. s tím bych sice mohl také do politiky, jenže při sebemenším protimluvu by mě novináři rozcupovali, zatímco tady si můžu plácat co chci. Najednou se plácl do čela-dostal geniální nápad. Posadí pacienty k počítači, ať se s tou babou hádají místo něj a prohlásí, že je to součást semináře asertivity. Nazve to třeba praktickým cvičením nebo panelovou debatou. Zbaví se tak úmorné práce s těmi blázny tady, do výkazů bude moci napsat, že kurz asertivity proběhl, a v pracovní době tak získá čas na svoje záliby.
Já jsem ale chytrej, pochválil se Jelínek a svůj nápad začal ihned realizoval. Usadil pacienty k počítačům a vysvětlil jim, co mají dělat. Ty tu babu rozcupujou raz dva. Deset duševně vyšinutých na jednu ženskou, to by bylo aby ji neudolali. Není to možná etické, ale tohle se nikdo nikdy nedoví, to se nedá prokázat. A kdyby to někdo z pacientů chtěl prásknout, kdo uvěří duševně narušenému jedinci z psychiatrické léčebny? Jestli se z toho babizna složí tím líp, další pacient se jen hodí. Bez pacientů bysme my psychiatři neměli co dělat.
Spokojen sám se sebou odběhl na balkon, kde mezi kulomety a děly pobíhal kolega Odvar, a dalekohledem prozkoumával park před blázincem. Jelínek ho vlastně nesnášel, ale v boji proti emancipovaným ženám by se spojil třeba s marťany nebo ďáblem.Tak co ještě se neobjevila?
Neboj kolego mám to pod kontrolou, jak se ukáže, hned ji sestřelíme.Hele hele támhle je, zaskřehotal hystericky Vodvar a vrhl se ke kulometu.
Jseš si jistý že je to ona kolego?
No jasně má transparemt STOP HULVÁTŮM-VÍCE ÚCTY K ŽENÁM. To musí být ona, takových drzejch ženských víc neznám, ty snad jo?
Počkej vole, teda profesore, Teď mi teprve došlo, vždyť ONA právě sedí u počítače a hádá se s deseti šílenci na Idnes..Osobně jsem to zařídil.
Oba muži na sebe vytřeštěně podívali:Nekecej Jelínku, vono jich je víc? Tak to jsme vodvařený..Jojo, je to v hajzlu, pokejval bělovlasou hlavou Jelínek..Jo jo...
A pak se oba vrhli je svým kulometům a začali po neznámé ženě zuřivě pálit hlava nehlava.
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ostatní
Olga Medová
Útřivé
Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka...Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.
Pavel Nitka
Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...
Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...
Ján Chomík
U kaderníka
Márne sa snažím spomenúť si, kedy som bol prvýkrát u kaderníka. Je to však pravdepodobne jedna z tých spomienok, ktorú moja pamäť už definitívne pochovala.
Josef Ulman
Ja ně prarassijskij...!
Včera jsem na jednom fóru dostal tip na video nechvalně proslulého Petra Hájka, ve kterém dělá rozhovor s Jindřichem Rajchlem.
Michal Merhaut
František Dvořák – archeologií proti nacistům
Do dveří kolínského muzea vešlo několik mužů, jeden po druhém, s potřebným časovým rozestupem. Hlavní bylo, ničím na sebe nepoutat pozornost okolí. Byl letní podvečer roku 1941.
Počet článků 784 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1819 |
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.