Blízké setkání třetího druhu s neznámým zrzkem

Některá setkání jsou krásná svou nečekaností, nepředvídatelností, ale i tím, že tak nějak tušíte, že je to jen chvilková záležitost, která se pravděpodobně už nebude nikdy opakovat, rychle pomine a zanechá jen  krásnou vzpomínku. 

To si takhle jdu po chodníku a najednou vidím, že na plotě sedí překrásný zrzek. Tvářil se sice, jako že kouká jinam, ale já vytušila, že periferním zrakem mě bezpečně zachytil, a právě tou zdánlivou netečností se mě snaží zaujmout.  Mazaný lovec který ví, že často nás přitáhne právě to, co je zdánlivě nedostupné. "No ty si ale krasavec," vyklouzlo mi spontánně, položila jsem na zem tašku a vytáhla mobil s úmyslem si neznámého fešáka vyfotit.

Jak viděl, že jsem zabrala a má mě v hrsti, zaměřil na mě svůj pronikavý kukuč, a tím mě dostal už docela. V tu chvíli jsem věděla, že dokud se s ním nepomazlím, nebudu moc odejít. Hrozně jsem zatoužila pohladit jeho štíhlé pružné tělo, cítit jeho teplo a hebkost.

Asi četl mé myšlenky, protože ochotně seskočil a začal kolem mě kroužit, jako striptérka kolem tyče. Očividně se chtěl také pomazlit. No není to krásné, když se tak náhodně setkají dvě bytosti se stejnou touhou a přáním? Úplné splynutí duší.

Začal se o mě třít, ale nejvíc ho zaujala má opálená lýtka. Napřed se ke mně vinul jen tak  jemně a zlehka, ale každým dalším pohybem byl odvážnější a jeho dotyky silnější, vášnivější a důraznější. Napřed zleva, pak zprava, po směru hodinových ručiček a proti směru hodinových ručiček, nestačila jsem ho už ani sledovat. Začala se mi skoro motat hlava, jak jsem se snažila nespustit z něj oči.

A pak mi najednou strčil hlavu do tašky.

Chvíli  v ní pátral, jestli je tam něco k snědku. A bylo-šunka, sýry, čokoláda....ale vše tak dobře zabaleno že bez mé pomoci by se k tomu nedostal. Vytáhl tedy hlavičku z tašky a  loudivě se na mě zadíval s němou otázkou: Tak co, dáš mi?

Jestli a co jsem mu dala nepovím, kdyby to náhodou četla jeho panička, zlobila by se asi, že takhle žebrá u cizích. Ale když ode mě po chvíli odcházel, vypadal spokojeně. A když už jsem myslela,že je pryč  tak se najednou zastavil, otočil se na mě a vrátil se pro nášup-tedy tím myslím opětovné hlazení a drbání na zádech. Asi se mu to naše náhodné setkání také zalíbilo Ještě chvíli jsme se tam na chodníku muchlovali a pak jsme se definitivně rozešli.

Byl to fakt krásnej sladkej kocourek...vlastně teď mě napadá, co když to byla kočička?