Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrý
Asi jako když Popelka v pohádce Tři oříšky pro Popelku požádala taťku, aby ji přivezl jako dárek to, co ho cvrnkne do nosu. A mě tentokrát cvrnkla do nosu kniha s výše zmíněným titulem, tedy Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrý od Gordona Livingstona. Tento lékař absolvoval vojenskou akademii ve West Pointu a lékařskou fakultu Hopkinsonovy university, pak po určitý čas působil jako chirurg ve válce ve Vietnamu, a později zahájil soukromou psychiatrickou praxi, takže člověk, který nashromáždil opravdu hodně zkušeností. Z rozhovorů s pacienty vytěžil mnoho moudrostí, z nichž některé shrnul v této knížce esejí. Také jako rodič zažil velké ztráty, když v rozmezí pouhých třinácti měsíců přišel o dva syny-starší spáchal sebevraždu, a mladšího zabila leukémie. A jestliže se říká, že utrpení zušlechťuje, pokud ho člověk přežije, protože teprve pak začne přemýšlet o opravdu podstatných věcech, tak u tohoto autora to platí naprosto dokonale.
A které z jeho myšlenek mě zaujaly nejvíce? Tak například:
Jsme to co děláme-tedy naše zaměstnání nás definuje a určuje naše zkušenosti.
Dokonalost je nepřítelem dobra-k tomu snad nelze co dodat.
Štěstí je nejkrajnější riziko.
Nejbezpečnější věznice si budujeme sami v sobě.
Nic není tak nesmyslné a zbytečné, jako dělat stále stejné věci a očekávat jiné výsledky-to mi tak trochu připomnělo některé zdejší diskuze, kdy se stále dokolečka snaží jeden druhému něco vyvrátit a o něčem přesvědčit.
Naše největší síla je zároveň naší největší slabostí.
Smích je projevem odvahy a dokáže léčit-to bych opět ráda připomněla některým zdejším diskutujícím, kteří berou vše smrtelně vážně a nedokáží se povznést nad pře o podstatě blogů, a pak je přenášejí i do osobní roviny.
Duševní zdraví vyžaduje možnost svobodné volby.
Odpuštění je forma uvolnění ale není to totéž.
Je těžké logickou cestou oponovat nelogické myšlence-tohle mě opět zaujalo zejména ve vztahu k diskuzím pod blogy-někteří diskutují používají tak hloupé argumenty, že nemá smysl reagovat, protože se vyvrátit prostě nedají. Něco ve smyslu pařez zůstane pařezem.
Ale nejpůsobivější, a pro mě určitě nejzajímavější, byly pasáže, kde autor popisuje svou osobní zkušenost z války, protože v diskuzích často řešíme, zda zásahy NATO a všeobecně zasahování USA v nejrůznějších částech světa jsou opodstatněné. Všichni ale více méně teoretizujeme, protože nikdo z nás o tom nemůže vědět tolik jako člověk, který to zažil na vlastní kůži.
S nebývalou upřímností autor připouští, že do války šel z mnoha důvodů: Chtěl si dokázat, že je statečný, trpěl v té době depresemi a tak v tom možná byla i kapka touhy po smrti, jak výslovně uvádí, a také věděl, že zkušenost z války mu pomůže při budování kariéry vojenského lékaře.
Zpočátku válku podporoval, protože byl přesvědčen, že komunisty je nutno zastavit, ale čím víc z té války viděl, tím méně byl pyšný na to, že se jí účastní Doslova říká: "Prováděli jsme tam věci, které tu zemi a její obyvatele naprosto ničily, takže by bylo absurdní předstírat, že to děláme pro jejich dobro.
A také jsme se k nim chovali s pramalou úctou-pro nás to byli rákosníci, šikmoočkové či žluťáci." str. 51 Jak hodně to připomíná rétoriku některých zdejších blogerů, pro které jsou imigranti jen "plaváčci, vyžírkové, černí bubáci, mohamedáni, nemakačenkové" a padá zde často spousta mnohem horších termínů, které nehodlám ani reprodukovat. Jeho popis války ale ukazuje i druhou stranu mince-zbytečné oběti z řad amerických vojáků, a hlavně neúsnosně vysoké finanční náklady, které jsou ve válce vyplýtvány, ač by mohly posloužit potřebnějším věcem. Tak například popisuje metodu nazvanou "čichač lidí". Byl to přístroj který zaznamenával vysokou koncentraci amoniaku z moči, zavěšený na helikoptéře, která přelétávala nad džunglí. Kde bylo naměřeno vyšší množství, tam byla zamířena palba. Nikdo už nekontroloval, zda se tam skutečně ukrývají partyzáni Vietkongu, anebo ženy děti a starci, kteří uprchli z vesnic vypálených napalmem. Jednou ale při průzkumu jeho hlídka narazila na podivnou věc: Na stromech visely kbelíky plné moči. Tehdy mu došlo, že USA armáda pálila na kýble s močí, přičemž každý výstřel stál 250 dolarů. Tehdy začal u svých nadřízených protestovat proti nesmyslnému plýtvání lidskými i materiálními zdroji a napsal pamflet nazvaný Motlitba černých koní.
Zde je jeho zkrácená verze: " Bože náš nebeský otče vyslyš naši modlitbu a pomáhej nám, abychom mohli tvoji vůli vykonávat lépe a účinněji Dej nám dělo, které pálí deset tisíc ran za hodinu a napalm, který hoří týden. Pomoz nám přinášet smrt a zkázu kamkoliv vkročíme, protože vše konáme tvým jménem. Nezapomeň ani na nejposlednější ze svých dítek, která se před námi skrývají v džungli, a přiveď ho do našich spravedlivých rukou, abychom mohli ukončit jeho utrpení. Jen s tvojí pomocí Bože dokážeme odvrátit katastrofu míru, který nás ohrožuje. Amen". str. 53.
Není snad nutno dodávat, že po rozšíření tohoto pamfletu, byl jeho autor zatčen a vyslýchán, aby se zjistilo, zda je vhodným kandidátem pro válečný soud. Jeho nadřízení nakonec došli k závěru, že není vhodné soudit absolventa West Pointu, protože by tak mohl jen zveřejnit válečné zločiny, kterých byl svědkem, a tak byl poslán domů jako "pro velení nepohodlný". Opustil armádu a další čtyři roky se věnoval s ostatními lidmi kampani za ukončení války.
volně zpracováno podle výše uvedené knížky, kterou v roce 2006 vydalo nakladatelství BETA s.r.o. Pavel Dobrovský, překlad Viktorie Košnarová
Libuše Palková
Veřejná omluva
Ráda bych se tímto veřejně omluvila kolegovi blogerovi panu Klarovi, kterého jsem citovala v nedávném blogu, protože se mi nelíbilo když napsal, že ženy jsou bez obzoru. A tak jsem si, jak je mým dobrým zvykem, dovolila oponovat.
Libuše Palková
Chcete mít vysokou karmu a čtenost?
Hlavní je samozřejmě výběr témat-nejvíce se zavděčíte kritikou islámu, imigrantů, feministek, EU, genderu, levičáků, sluníček, vítačů, Pražské kavárny. Populartitu vám zaručí pochvalné ódy na USA a Izrael, církev, judaismus
Libuše Palková
Jak se zbavit nepohodlného blogera
Ráda bych se vyjádřila k tomu proč jsem byla zmizena, pokud nezmizí i to. Všichni víme že po stažení určitého počtu blogů nebo smazaných komentářů přichází sankce. Takže se dá zařídit, aby nepohodlný bloger zmizel z hlavní strany.
Libuše Palková
Libo-li koprolit?
Jestli čekáte nějaký recept na novou vylepšenou verzi koprové omáčky, tak vás zklamu. To slovo nemá s koprovkou nebo koprem vůbec nic společného. Koprolit je totiž zkamenělý výkal. Z toho by si nikdo omáčku ani polévku asi nedal
Libuše Palková
Nobelovku pro zakladatele teroristické organizace?
Nedávno se zde jeden bloger zamyslel nad tím, že Nobelovu cenu za mír dostávají všelijací lidé, zmínil třeba Obamu nebo mladičkou aktivistku. Zapomněl však na zakladatele organizace, kterou mnohé země prohlásili za teroristickou.
Libuše Palková
Konec světa
Nemám na mysli apokalypsu nebo katastrofu, která ukončí existenci naší planety, jak to předpovídali třeba Mayové nebo Nostradamus, ale místo kde končí Evropa.Tedy konec ne ve smyslu časovém ale prostorovém či přesněji geografickém
Libuše Palková
Co vás napadne při pohledu na zlatý déšť?
Zlatý déšť už pomalu odkvétá. V okolí našeho domu je keřů hned několik a pořád jsou ještě krásné. Ráda se u těchto prvních poslů jara zastavím, teda jedněch z prvních a potěším zrak pohledem do syté žluti jejich drobných kvítků. .
Libuše Palková
Tušíte kde se nachází střed Itálie?
S hledáním geografického středu a skutečného centra Apenninského poloostrova je to tak trochu jako s hledáním bodu G. Každý tvrdí že ví, kde to je, ale jejich názory se různí a tak to vypadá, že těch pravých středů je hned několik
Libuše Palková
Sybila s bobkový listem
Zní to možná jako nějaký prapodivný recept, ale kdo četl můj předchozí blog o výletě za Kumskou Sybilou už tuší, že je tu slíbené dokončení popisu mé dávné cesty do jedné z nejzajímavějších částí Itálie.
Libuše Palková
Rozkvetlé Kladno
Jaro dorazilo už i na Kladno a všechno tu kvete a voní. Kdo tu nebyl asi netuší, že Kladno je plné parků, lesoparků a jiných zelených ploch. Vyhrálo dokonce několik soutěží a je nositelem mnoha ocenění za péči o životní prostředí.
Libuše Palková
Poslední večeře jako opulentní hody
Snad nepřekvapí, že právě dnes hodlám psát o Poslední večeři. Miluju výtvarné umění, a tak vám představím tři nejzajímavější, nebo možná nejvíce diskutovaná malířská plátna, jejichž autoři se tomuto náboženskému motivu věnovali.
Libuše Palková
Hysteron proteron
Pokud mě chcete opravit, že se to píše jinak, tak ne, nebojte, nechci psát o histriónech, kteří se v mužské populaci vyskytují poměrně často a pár bych se jich našlo i zde na blogu. Mám na mysli rétorickou či slohovou figuru.
Libuše Palková
Ty letošní nominace to byla ale bída
Nepřipadá vám podobné prohlášení přinejmenším nezdvořilé vůči nominovaným? Zdá se vám, že kdo tohle pronesl, postrádá elementární lidskou slušnost? Umíte si představit že by nějaká žena takto komentovala výběr v mužské kategorii?
Libuše Palková
Nevěstinec v koncentráku
Již Arnošt Lustig kdysi toto ožehavé téma zmínil ve svém vyprávění když líčil, jak někteří vězni si mohli dovolit i prostitutky. Podrobněji o tomto jevu informuje dokument Ty proklaté hodiny večer", který natočila Andrea Osterová.
Libuše Palková
Nechceme imigranty
Je zajímavé kolik lidí tu píše, jak nemají rádi Rusy a imigranty, a pokud jsou to nemakačanové, kteří žijí ze sociálního systému bohatého Západu, tak by je hned poslali pryč .Ale když se jim to hodí, najednou nic z toho nevadí
Libuše Palková
Kam zmizela druhá nejlepší blogerka?
Zdá se vám že jsem už dlouho neslyšeli o loni oceněné blogerce paní Pilloni? Dostala cenu a zmizela...má co chtěla a my svým způsobem také. Nebojte, dělá nám jen samou čest nadále a šíří dobré jméno zdejšího stavu blogerského.....
Libuše Palková
Pražská náplava na Kladně
A co se ti prosím tě stalo? ptají se mě ohromeně Kladeňáci, když jim při seznamování sdělím, že jsem se na Kladno přistěhovala z Prahy. Jak tě proboha napadlo, že chceš bydlet právě tady? diví se moji noví kámoši a kamarádky.
Libuše Palková
Italské sýry jsou nejlepší na světě
Ikdyž italštinu ovládáte poměrně slušně, některé italské svátky mají těžko přeložitelný a bez znalosti reálií nepochopitelný název, takže dokud se nevrhnete do víru dění a slavení, netušíte o co jde a co vás čeká...nebo se zeptáte
Libuše Palková
Už jste jedli specialitu zvanou hadry?
Jak jsem v předešlých článcích už popsala, v Itálii se pořád někde něco slaví. Nějaká ta sagra nebo festa, se koná prakticky kdekoliv a kdykoliv. Hlavní je vědět přesně o co jde a co se slaví, aby jste se pak nedivili jako já
Libuše Palková
Jack Rozparovač podruhé
Letos v březnu proběhla tiskem zpráva, že je konečně známa identita jednoho z nejsadičtějších masových vrahů: Nejspíš to byl polský žid a emigrant Kosminski. Jenže jak se zdá další z potencionálních podezřelých měli podobný původ
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 784
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1823x