Autor je nazval dokonce Nahé duše. Já si je vždycky představovala spíš jako éterické obláčky, tyhle mi připadají velmi masivní hmotné a příliš materialistické. Ale právě v tom, že lidé mají tak odlišné představy, spočívá pestrost a krása našeho světa. Kdybychom všichni všechno viděli a vnímali stejně, byla by to nuda. Ale jak mě autor pan Holeček řekl, inspirací mu byla hudební skupina.:
Nahé duše“ mám v Zámecké zahradě. Jmenují se podle kapely, která v devadesátých letech v Kladně silně zasáhla pár lidí. Pocitová záležitost.