Překročit polární kruh v kraťasech a tričku?

 Když se řekne severní polární kruh, představíme si výzkumníky zachumlané v péřových bundách s  kožešinovými  kapucemi a tvářemi zčervenalými mrazem. Já  polární kruh překročila v tričku s krátkým rukávem a  džínových šortkách.

Severní polární kruh je myšlená kružnice, která protíná všechna nejjižnější místa na severní polokouli, z nichž lze vidět po 24 hodin Slunce za letního slunovratu - tedy místa, kde nezapadne za obzor, a na nichž za zimního slunovratu nad obzor naopak vůbec nevyjde.Jeho pozice -tedy polárního kruhu-je určena sklonem zemské osy a je ovlivňována působením Slunce, Měsíce a ostatních planet Sluneční soustavy. V průběhu 40 000 let se pozice severního polárního kruhu pohybuje na sever a na jih v pásu dlouhém 180 km, v průběhu 18,6 roku se také pohybuje v pásu širokém 570 m

Nynější geografická poloha severního polárního kruhu je přibližně 66° a 33' severní šířky. Na první fotce můžete vidět na bílém pásu nápis arctic circle-tedy polární kruh, a jak vidíte, mám skutečně jen letní oblečení. Pravdou je, že všichni místní se dušovali, že tak teplé léto už dlouho nezažili. Na dalším snímku je vidět, jak si většina z nás asi překročení polárního kruhu představuje-se soby a v kožešinové kapuci.

Při překročení dostanete samozřejmě certifikát, a jelikož  kruh vlastně musíte překročit dvakrát-jednou na cestě na sever a pak když se vracíte zpátky, můžete mít certifikáty dva, pokaždé z jiné země.  My jsme po cestě tam překročili polární kruh ve Finsku, a zpáteční cestu jsme si naplánovali přes Norsko.

A když už se vydáte na tak dalekou cestu, vyberte si období kdy můžete vidět půlnoční slunce. To je jev vyskytující se právě za polárním  kruhem a je součástí takzvaného polárního dne, to znamená, že Slunce je na obloze 24 hodin, směrem k pólu se tato doba prodlužuje a na samotných pólech pak trvá půl roku. 

 V  Evropě je půlnoční slunce nejlépe pozorovatelné na severu  Skandinávie v období kolem letního slunovratu?. Tradičním místem pozorování je  výběžek s útesem Nordkapp,  který přístupný po silnici, na jejím konci se nachází muzeum a informační centrum. I tam můžete zakoupit certifikát, koupit si lahvičku šampáňa (ale je šíleně drahé, lepší je přinést něco z vlastních zdrojů) a spolu se spoustou dalších turistů čekat na okamžik, když se klesající Slunce dotkne hladiny moře, a začne zas stoupat. Muzeum je  na místě, kam dorazily první expedice hledající severní bod kontinentu. Nedaleko se nachází ostrůvek  Knivskjellodden, který je přibližně o 1500 metrů severněji. Zajímavostí je, že oba dva útesy jsou umístěny na ostrově, na který vede podmořský tunel, takže ve skutečnosti nejsevernějším bodem kontinentální Evropy je  Kinnarodden.  Nordkapp je tedy spíše jen turistickou atrakcí a není ani nejsevernějším bodem pevninské Evropy, dokonce není ani nejsevernějším bodem ostrova Mageroya,.

 To jsou ale jen maličkosti, které popularitu Nordkappu jako turistického cíle jen těžko sníží. Půlnoční slunce na Nordkappu si každoročně nenechá ujít na 250 tisíc turistů.

Musíte mít ovšem štěstí na počasí-což se nám vydařilo-jinak tam často bývá mlha a zataženo. Zážitek je to nezapomenutelný, nálada jak na Silvestra, když v okamžiku, kdy se Slunce hladiny moře na dotkne, začnou kolem létat špunty z lahví, lidé si připíjí a jásají a fotí jak o život.  Nikdy nezapomenu na ty dlouhé stíny, které naše postavy díky sešikmeným paprskům vrhaly, a to zvláštní téměř mysteriózní světlo ve dvě nebo ve tři ráno, když se z Nordkkappu vracíte.