Jak je to s Afričany v Izraeli?

Nedávno jsem četla v italském listě Corrire della sera článek o tom, jakým způsobem se dostávají Eritrejští uprchlíci do Izraele. V poslední době se tu na toto téma objevilo pár různých blogů, a tak se to pokusím stručně shrnout..

Napřed bych ráda uvedla jednu osobní zkušenost která  jasně ukazuje, že odsuny obyvatelstva a  násilné deportace jsou bolestivým a citlivým tématem ještě i po mnoha letech poté, co k nim došlo.Pracuji jako průvodkyně a nedávno na mě v židovském muzeu v expozici o odsunu židů začala jedna izraelská turistka poněkud hystericky křičet: A co jste dělali vy Češi, když jste věděli že vám Němci  odváží sousedy?Na moji námitku, že já v té době ještě ani nežila, a že za války měl každý strach hlavně o svůj vlastní život, ta paní už nijak nereagovala, ale po zbytek exkurze se tvářila, že my Češi jsme bezcitní rasisté a zbabělci. Člověk by věřil, nebo asi spíš chtěl věřit, že národy či etnické a náboženské skupiny, které prožily hodně utrpení, holokaust a masové vyvražďování, budou k utrpení jiných citlivější než ti, kteří nic takového na vlastní kůži nezažili. Asi to neplatí vždy. Právě v Židovském muzeu nebo při exkurzi do Terezína studentům často říkám,  jak bylo špatné když nějaká rasa, náboženská či etnická skupina odsuzovala a za méněcennou považovala jinou rasu či skupinu, a že je nutné si připomínat, jaké hrůzy  je člověk člověku schopen způsobit, aby se to neopakovalo. Ale nějak o pravdivosti tohoto tvrzení začínám pochybovat-protože když se něco takového děje dnes a kousek od nás, tak před tím jednoduše zavíráme oči a někdo jiný nám tvrdí, že se to vlastně neděje.A nyní k výše citovanému článku.Doktorka Alganesh Fessaha popsala reportérce zmíněného listu čím si procházejí eritrejští uprchlíci. Z 38 tisíc imigrantů žijících v Izraeli jich je 28 tisíc právě z Eritree. Utíkají nejen kvůli hladu, ale kvůli diktatuře která je tam již 25 let. Mladí lidé odmítají vojenskou službu a odchází do Sudánu, kde na ně čekají beduínští převaděči. Kdo na to má, zaplatí 2000 euro, ostatní jsou zadrženi a mučeni, jejich rodiny jsou kontaktovány a vydírány, aby za své rodinné příslušníky zaplatily, ženy a děti jsou opakovaně znásilňovány. Hovoří se i odebírání orgánů.Těla těch, kteří nepřežijí, zůstávají nepohřbena na poušti. Ti kteří se do Izraele dostanou, žijí v jižní části Tel Avivu, kde zažívají diskriminaci a násilí (v roce 2016 byl mladý Eritrejec dokonce zabit). Izraelský premiér chystal dohodu podle ním měli tito uprchlíci být přemístěni do Ruandy a Ugandy výměnou za zbraně. Nutno zmínit, že mladí Izraelci proti těmto deportacím protestovali. Podle autorky je ironií, že země jako Izrael a Rwanda, jejichž obyvatelé v minulosti zakusili genocidu, se dohodnou na odsunutí tisíců osob bez ohledu na to, co tito lidé už vytrpěli.Většina těch , kteří byli do Rwandy či Ugandy odsunuti, tam samozřejmě nezůstanou a snaží se znovu utéci, tentokrát přes LybiiZdroj: https://libusepalkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657106 Je jistě jen náhoda, že se o odsunu Afričanů z Izraele mluví právě nyní, kdy svět odsuzuje zákrok izraelské armády v Gaze proti demonstrantům. Zatím jich bylo zabito 22  a tisk dokonce už nemluví o tom, že jsou zabíjeni-informují nás, že zemřeli během demonstrace. Spíš to vypadá že Západ se zalekl, aby mu Izrael ty desetitisíce Afričanů nepřeposlal a tak rád přimhouří oko, ikdyž se v pásmu Gazy stane něco, co není právě košer. Podobně je to s Tureckem-hlídá hranici, aby do Evropy neutíkali imigranti ze Sýrie a okolních oblastí, a tak Brusel Ankaře dokonce posílá peníze a obrněné vozy..