Bohyně ekonomie lynčuje lékaře?

Minulý týden musela Mělnická nemocnice omezit příjem pacientů, protože celá třetina lékařů odmítá dělat přesčasy. Nepříznivá ekonomická situace má určitě vliv na to, že spousta doktorů odchází do ciziny, kde mají lepší podmínky.

Tím spíše je zarážející, jak vehementně se blogerka a ekonomka paní Šichtářová pustila do lékaře, který se údajně velmi agresivně a arogantně zachoval k pacientce, která chtěla zůstat se dítětem na Jipce.

Netroufla bych si, jako paní Šichtářová, posuzovat situaci, u které jsem nebyla osobně a nevím tudíž, jestli ta paní lékaře nevyprovokovala, jestli naopak nebyla agresivní ona.  Většinou se zastávám žen, ale v tomto případě by  byla skutečně opatrná. Paní Šichtářová například tvrdí, že vzhledem k tomu, že matka odmítající odejít  byla v šestinedělí, měl k ní  lékař být ohleduplnější a brát na to ohled.

Já si říkám, jestli by to nemělo být i naopak, vzhledem k notoricky známému přetěžování lékařů, o čemž svědčí i  výše citovaný příklad nemocnice v Mělníce. Dlouho se mluví o nedostatku lékařů, , kteří musí  sloužit časté přesčasy, a díky špatné ekonomické situaci nemocnic musí často řešit  nejrůznější problémy, by se mělo uvážit, že i on mohl být prostě jen přetažený a unavený, a tak zareagoval jinak, než by reagoval v normální situaci, kdyby byl odpočatý a nebyl ve stresu. Být lepší finanční situace nemocnic, možná by se i podobné situace daly řešit jinak, třeba poskytnutím místa pro rodiče, které chtějí být se svým dítětem. Ale odsuzovat hned lékaře pro aroganci-i to mi přišlo trochu arogantní. od někoho, kdo tam nebyl. Občas čteme o mnohem závažnějších pochybení ve zdravotnictví, ale tak hysterický blog vyzývající téměř  k lynčování daného lékaře,  jako v tomto případě, tu už dlouho nebyl.

Kdyby ekonomové dělali to co mají, místo aby se stavěli do role osvícených kritiků a radili lékařům co mají a co nemají, tak by možná ekonomická situace u nás mohla vypadat jinak.

A ještě jedna zprávička mě minulý týden zaujala-irácká matka, kterou naše policie zastavila při pokusu  dostat se do Německa, se konečně po několika měsících shledala se svými syny.  Mladšímu byly pouhé tři roky, a spolu s třináctiletým bratrem byl převaděči úspěšně dopraven do Německa, což se zbytku rodiny-tedy matce s otcem a s dcerou, už nepodařilo a zůstali na našem území. Jaké asi bylo zoufalství matky, když několik měsíců nevěděla, co s jejími syny je. Ve srovnání s matkou z výše zmíněného případu, která věděla, že dítě nechává v odborných rukou lékařů v nemocnici, tedy  na bezpečném místě, je to situace nesrovnatelná. 

Z ubytovny, kam byl zbytek irácké rodiny převezen, se snažili české úřady přesvědčit, že těm dvěma hochům jde o život, ale nebyli vyslyšeni. Chlapci prý několik týdnů trávili na nádraží, v zimě a o hladu. Nevím co by paní Šichtářová poradila této matce-asi aby vyškrábala policistům  a pracovníků ubytovny oči za to, že ji za jejími syny nechtěli pustit? Někdy řešíme prkotiny a považujeme je za neštěstí aniž bychom si uvědomili, co je skutečné neštěstí a jak vypadá. Ale před tím  někteří radši zavírají oči..