Jak dlouho večeříte?
Rafinovaná kuchyně a pohoda u stolu jsou základní součástí každodenního života Jižanů. Jako ve všem nelze ani v tomto ohledu generalizovat, ale nedá se upřít, že zatímco Amíci nebo turisté ze severských zemí se mnohem častěji během návštěvy Prahy odbudou třeba bagetou, Italové se posezení v restauraci u pořádného oběda vzdávají jen velice neradi.
Otázkou je, zda člověk zvyklý stále spěchat, by si dokázal takové každodenní dlouhé vysedávání u jídla skutečně užívat, aniž by to považoval za ztrátu času. Jsme tak naprogramovaní na výkon, konkrétní výsledky a maximální efektivitu, že se snad už ani neumíme těšit z obyčejných věcí jako je dvouhodinové posezení u oběda s kupou přátel. Mě osobně takové hlučné obědy skládající se ze spousty chodů naprosto vyčerpávají (takzvaná post praendium únava) a celkem chápu zvyk klasické italské siesty.
Dalším základním rozdílem je, že Italové jsou zvyklí na zcela jinou skladbu jednotlivých chodů, takže naše svatá trojice –polévka, hlavní chod a moučník je ne vždy zcela uspokojí, a to ani v případě, že ji předchází předkrm. Naše klasická šunková rolka se šlehačkovým křenem jim třeba velice chutná, ale zdá se jim to dost chudé, protože i u předkrmu preferují větší variabilitu.
Hlavní rozdíl ale je ten, že všeobecně nejedí polévky tak často jako my, mnohem radši si dají napřed první chod, takzvané primo, což jsou většinou těstoviny či rizoto, a teprve pak hlavní chod takzvané secondo.
Nedávno jsme provázela starší manželský pár z Palerma, a jak jsem je během čtyřhodinové okružky poznala, usoudila jsem, že český oběd pro ně nebude to pravé.
„Kdepak italskou kuchyni,“ začali odporovat když jsem jim navrhla jednu vyzkoušenou skutečně dobrou italskou restauraci. „To máme doma pořád, když jsme v Praze chceme ochutnat nějakou typickou specialitu,“vysvětlili mi.
Když jsem se tedy usadili v české restauraci, začali si prohlížet jídelníček. Jako hlavní jídlo si paní chtěla dát norského lososa na grilu se smetanovým špenátem. Manžel jí káravě připomněl, že přece chtěla nějakou místní specialitu, což norský losos určitě nebude, a tak se nakonec rozhodla pro srnčí kýtu na smetaně s knedlíkem a brusinkami. To jí připadalo opravdu exotické, zejména když jsem jí vysvětlila, co jsou knedlíky.
„Ale dám si to bez té omáčky,“ upřesnila.
„Srnčí je samo o sobě dost suché a knedlíky také, takže bez omáčky to moc dobré nebude,“ varovala jsem ji.
„My jsme zvyklí dělat maso jen tak nasucho na roštu,“ začala mi vysvětlovat jakoby ji ani nenapadlo, že není první italský turista, se kterým jsem se setkala, a že o rozdílech mezi českou a středomořskou kuchyní jsem slyšela už nejmíň tisíckrát. Tvářila jsem, že pozorně poslouchám zatímco jsem v duchu váhala mezi lososem a svíčkovou. Abych netrhala partu, rozhodla jsem se nakonec pro svíčkovou i já, ale při pomyšlení, jaké mají srny krásné oči jsem ze své volby moc dobrý pocit neměla. Když číšník přijímal objednávku na srnčí na smetaně bez smetany, pozvedl mírně obočí, ale jako pravý profík nedal najevo co si o tom myslí.
Když už byly talíře na stole, paní se chvíli vytřeštěně dívala na knedlíky a pak začala opatrně vrtat vidličkou do hromádky brusinek: „Říkala jsem, že chci maso beze všech těch věcí,“ prohodila vyčítavě.
„Asi jsme si nerozuměli, já pochopila, že to chcete jen bez té omáčky, tak to pardon,“ omlouvala jsem se. „Já panu vrchnímu řeknu aby to odnesl a dal vám jinou porci,“ dodala jsem.
„Ale to je v pořádku,“ zadržel mě pán a otočil se k manželce. „Tak si ty brusinky jen odsuň na kraj talíře,“ zavrčel. Zřejmě se obával, že když její jídlo odnesou, bude dlouho trvat než přinesou nové a on už měl hlad a nechtěl sedět nad plným talířem a čekat, kdy dorazí porce manželky. Protože jakožto pravý gentleman by nemohl začít jíst, když ostatní u stolu na své jídlo ještě čekají.
Pak spokojen, jak dokázal, svou ženu zpacifikovat, se pustil s chutí do jídla, zatímco ona užižlala kousek masa a dlouho a důkladně ho žvýkala. Přitom se nenápadně dívala do mého talíře a závistivě pozorovala, jak si s chutí namáčím knedlíky v omáčce a nožem si na maso přihrnuji brusinky. Očividně v ní probíhal jakýsi vnitřní zápas.
„Měla jste pravdu, je to trochu suché,“ připustila po chvíli a v ústech stále převalovala sousto jakoby přežvykovala seno.“Nemohla byste říct číšníkovi, aby mi trochu té omáčky přece jen přinesl? Ale jen tak stranou zvlášť v omáčníku…a také ještě nějaké pečivo.“
Cítila jsem jak to ve mně začíná vřít, potlačila jsem nutkání odseknout jí vždyť jsem vám to říkala a mávla jsem na číšníka. Kdy jsem mu sdělila náš požadavek, zatvářil se na okamžik, jakoby ho zabolely zuby a šlehl po mně pohledem, kterým mi výmluvně ač beze slov sdělil, že má toho sekýrování dost a že jsem úplně neschopná, když nedokážu klientům stručně a důrazně vysvětlit, že svíčková bez omáčky je nesmysl. Ale možná nic takového říct nechtěl a já si jeho pohled jenom špatně vysvětlila.
„K těm knedlíčkům si přejete rohlíčky nebo celozrnný chlebíček? “ zeptal se sladko-jedovatě, zatímco nám doléval víno. Při jeho slovech mi vyvstala před očima nedávná situace, kdy se číšník divil proč italští studenti ke knedlu-vepřu-zélu jedí rohlíky, a spousta ostatních, na vlas podobných situací, které jsem v minulosti s turisty zažila, a velmi pravděpodobně ještě zažívat budu (pokud nezměním zaměstnání), a náhle jsem jako prozřením pochopila, co je to kolo věčnosti...to že se věci opakují pořád dokolečka až do úplného zblbnutí a vyčerpání…
Ale pokud člověk z toho všeho zblbnout nechce, nezbývá mu než uchýlit se k další známé moudrosti a sice, že nemá cenu vzdorovat koloběhu života a bojovat s tím, co nám osud přináší, ale pokorně splynout s proudem. A tak jsem se na číšníka i své spolustolující zářivě usmála, uchopila právě doplněnou skleničku vína a všem připila na zdraví.
Neboť jak pravil jeden čínský filozof: pošetilý ten kdo sedí nad pohárem plným vína a nepije v bláhovém očekávání, že správný okamžik k přípitku ještě nenastal…
Libuše Palková
Veřejná omluva
Ráda bych se tímto veřejně omluvila kolegovi blogerovi panu Klarovi, kterého jsem citovala v nedávném blogu, protože se mi nelíbilo když napsal, že ženy jsou bez obzoru. A tak jsem si, jak je mým dobrým zvykem, dovolila oponovat.
Libuše Palková
Chcete mít vysokou karmu a čtenost?
Hlavní je samozřejmě výběr témat-nejvíce se zavděčíte kritikou islámu, imigrantů, feministek, EU, genderu, levičáků, sluníček, vítačů, Pražské kavárny. Populartitu vám zaručí pochvalné ódy na USA a Izrael, církev, judaismus
Libuše Palková
Jak se zbavit nepohodlného blogera
Ráda bych se vyjádřila k tomu proč jsem byla zmizena, pokud nezmizí i to. Všichni víme že po stažení určitého počtu blogů nebo smazaných komentářů přichází sankce. Takže se dá zařídit, aby nepohodlný bloger zmizel z hlavní strany.
Libuše Palková
Libo-li koprolit?
Jestli čekáte nějaký recept na novou vylepšenou verzi koprové omáčky, tak vás zklamu. To slovo nemá s koprovkou nebo koprem vůbec nic společného. Koprolit je totiž zkamenělý výkal. Z toho by si nikdo omáčku ani polévku asi nedal
Libuše Palková
Nobelovku pro zakladatele teroristické organizace?
Nedávno se zde jeden bloger zamyslel nad tím, že Nobelovu cenu za mír dostávají všelijací lidé, zmínil třeba Obamu nebo mladičkou aktivistku. Zapomněl však na zakladatele organizace, kterou mnohé země prohlásili za teroristickou.
Libuše Palková
Konec světa
Nemám na mysli apokalypsu nebo katastrofu, která ukončí existenci naší planety, jak to předpovídali třeba Mayové nebo Nostradamus, ale místo kde končí Evropa.Tedy konec ne ve smyslu časovém ale prostorovém či přesněji geografickém
Libuše Palková
Co vás napadne při pohledu na zlatý déšť?
Zlatý déšť už pomalu odkvétá. V okolí našeho domu je keřů hned několik a pořád jsou ještě krásné. Ráda se u těchto prvních poslů jara zastavím, teda jedněch z prvních a potěším zrak pohledem do syté žluti jejich drobných kvítků. .
Libuše Palková
Tušíte kde se nachází střed Itálie?
S hledáním geografického středu a skutečného centra Apenninského poloostrova je to tak trochu jako s hledáním bodu G. Každý tvrdí že ví, kde to je, ale jejich názory se různí a tak to vypadá, že těch pravých středů je hned několik
Libuše Palková
Sybila s bobkový listem
Zní to možná jako nějaký prapodivný recept, ale kdo četl můj předchozí blog o výletě za Kumskou Sybilou už tuší, že je tu slíbené dokončení popisu mé dávné cesty do jedné z nejzajímavějších částí Itálie.
Libuše Palková
Rozkvetlé Kladno
Jaro dorazilo už i na Kladno a všechno tu kvete a voní. Kdo tu nebyl asi netuší, že Kladno je plné parků, lesoparků a jiných zelených ploch. Vyhrálo dokonce několik soutěží a je nositelem mnoha ocenění za péči o životní prostředí.
Libuše Palková
Poslední večeře jako opulentní hody
Snad nepřekvapí, že právě dnes hodlám psát o Poslední večeři. Miluju výtvarné umění, a tak vám představím tři nejzajímavější, nebo možná nejvíce diskutovaná malířská plátna, jejichž autoři se tomuto náboženskému motivu věnovali.
Libuše Palková
Hysteron proteron
Pokud mě chcete opravit, že se to píše jinak, tak ne, nebojte, nechci psát o histriónech, kteří se v mužské populaci vyskytují poměrně často a pár bych se jich našlo i zde na blogu. Mám na mysli rétorickou či slohovou figuru.
Libuše Palková
Ty letošní nominace to byla ale bída
Nepřipadá vám podobné prohlášení přinejmenším nezdvořilé vůči nominovaným? Zdá se vám, že kdo tohle pronesl, postrádá elementární lidskou slušnost? Umíte si představit že by nějaká žena takto komentovala výběr v mužské kategorii?
Libuše Palková
Nevěstinec v koncentráku
Již Arnošt Lustig kdysi toto ožehavé téma zmínil ve svém vyprávění když líčil, jak někteří vězni si mohli dovolit i prostitutky. Podrobněji o tomto jevu informuje dokument Ty proklaté hodiny večer", který natočila Andrea Osterová.
Libuše Palková
Nechceme imigranty
Je zajímavé kolik lidí tu píše, jak nemají rádi Rusy a imigranty, a pokud jsou to nemakačanové, kteří žijí ze sociálního systému bohatého Západu, tak by je hned poslali pryč .Ale když se jim to hodí, najednou nic z toho nevadí
Libuše Palková
Kam zmizela druhá nejlepší blogerka?
Zdá se vám že jsem už dlouho neslyšeli o loni oceněné blogerce paní Pilloni? Dostala cenu a zmizela...má co chtěla a my svým způsobem také. Nebojte, dělá nám jen samou čest nadále a šíří dobré jméno zdejšího stavu blogerského.....
Libuše Palková
Pražská náplava na Kladně
A co se ti prosím tě stalo? ptají se mě ohromeně Kladeňáci, když jim při seznamování sdělím, že jsem se na Kladno přistěhovala z Prahy. Jak tě proboha napadlo, že chceš bydlet právě tady? diví se moji noví kámoši a kamarádky.
Libuše Palková
Italské sýry jsou nejlepší na světě
Ikdyž italštinu ovládáte poměrně slušně, některé italské svátky mají těžko přeložitelný a bez znalosti reálií nepochopitelný název, takže dokud se nevrhnete do víru dění a slavení, netušíte o co jde a co vás čeká...nebo se zeptáte
Libuše Palková
Už jste jedli specialitu zvanou hadry?
Jak jsem v předešlých článcích už popsala, v Itálii se pořád někde něco slaví. Nějaká ta sagra nebo festa, se koná prakticky kdekoliv a kdykoliv. Hlavní je vědět přesně o co jde a co se slaví, aby jste se pak nedivili jako já
Libuše Palková
Jack Rozparovač podruhé
Letos v březnu proběhla tiskem zpráva, že je konečně známa identita jednoho z nejsadičtějších masových vrahů: Nejspíš to byl polský žid a emigrant Kosminski. Jenže jak se zdá další z potencionálních podezřelých měli podobný původ
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 784
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1823x