O italské kuchyni

Několik předešlých blogů jsem věnovala tomu jak to vypadá, když Italové ochutnávají české speciality. Teď  to probereme z jiného úhlu a místo české kuchyně se podíváme na tu italskou.

Vzhledem k dříve popsaným problémů s českou stravou by se mohlo zdát, že pokud si klienti přejí najíst se v italské pizzerii, měla bych být vlastně ráda, že nebudu muset poslouchat jejich ne vždy lichotivé komentáře a řešit všechny ty prkotiny jako na stole chybějící košíky s pečivem, nebo zápach cibule vanoucí z kuchyně typické české hospůdky.

 Ale to co se u nás nabízí jako italské jídlo má do skutečného italského jídla často velice daleko, takže  ani návštěva podniků se slibnými  názvy jako Pizza Napoli nebo Taverna da Franco  nezaručí bezproblémový průběh oběda či večeře. Navíc jsem  navzdory všemu patriotka takže se snažím klienty přesvědčit, aby alespoň jednou vyzkoušeli české stravování.

Někdy je nutné být tak trochu psycholog, který dokáže předem odhadnout, jaký podnik klientům nabídnout. Odhad se zakládá na věku, vzdělání turistů, ale hlavně na tom, z které části Itálie pochází.  Všeobecně platí, že ti ze severu jsou, co se stravy týče, flexibilnější, zatímco jižané tíhnou více k tradiční kuchyni.

O tom jsem se přesvědčila na vlastní kůži když mě během jedné z mých prvních návštěv Itálie pozvali známí ke své tetě na oběd. Zia Maria teda tetička Marie byla opravdu vetchá stařenka, která nikdy nevytáhla z domova paty a tudíž ani netušila, že existují země kde se jí jinak než v Itálii. Navzdory svému věku připravila opravdu bohatý oběd a stůj se prohýbal pod spoustu talířů a misek plných různých dobrot jako olivy a sušená rajčata, grilované baklažány, cukýny, papriky a spousta jiných druhů zeleniny z nichž některé jsem viděla poprvé životě, různé sýry a salámy. Prostě něco úžasného. Po tomto předkrmu (o němž jsem se mylně domnívala že je hlavní jídlo) přišlo na řadu neméně úžasné pečené kuře, a pak na mě stařenka spiklenecky zamrkala s tím, že má pro mě překvapení, a z trouby vytáhla brambory pečené na rozmarýnu. Udělala je prý speciálně kvůli mně, protože ač netušila kde se nachází země ze které pocházím, někdo jí poradil, že tam na severu se hodně jedí brambory. Smutně jsem se dívala jak odnáší talíř plný kostí od kuřete a servíruje mi na nový čistý talíř vonící brambory.Vypadaly lákavě ale upřímně řečeno radši bych si je dala s tím kuřetem. Zía si všimla  mého pohledu a lekla se, že se mi netrefila do chuti. Abych jí uchlácholila vysvětlila jsem jí, že u nás se brambory servírují spolu s masem a zeleninou, na což se zatvářila dost znechuceně.

Ma che schifo! Zvolala zděšeně a zaboha nemohla pochopit, že jsme taková čuňata a jíme všechno dohromady z jednoho talíře. Ani má poznámka, zamýšlená na odlehčení té trapné situace, že alespoň pak není tolik špinavého nádobí, nijak nerozptýlila její podezření, že má u stolu neandrtálce.