První den s důchodci je konečně u konce

12. 09. 2017 8:56:52
Když jsem vezla skupinku italských turistů, neobešlo se to samozřejmě bez přednásky o jídle a o tom, jak skvělá je jejich kuchyně

Padre Giuseppe mi se stejnou vážností, s jakou předtími odříkával slova motlitby, začal vyjmenovávat nejrůznější druhy těstovin: spaghetti, penne, rigatoni, orecchiette, bucatini, farfalle, pappardelle, lumache, tagliatelle, fettuccine ...Říkal to tak procítěně, jakoby citoval Vergiliovy verše, a nezasvěcený by se při pohledu na jeho rozněžněný výraz mohl domnívat, že mi vyznává lásku... Chifferi, rigati, maccheroni, ravioli, fusilli, torti, lasagne, linguíne, tortellini... pokračoval zaníceně a jeho hlas přecházel do šepotu. Byl jako v extázi a mě napadlo, že kromě studia teologie musel absolvovat nějaké kursy vaření, protože na chlapa byl ten výčet skutečně obdivuhodný.

Dvě starší dámy mi pak začaly vysvětlovat, jak se liší tagliolini a tagliarelli, ale samy v tom asi neměly příliš jasno, protože se nějak nemohly shodnout a málem se pohádaly.

Doufala jsem, že to všechno co vynesli z autabusu, včetně láhví vína, snědí hned a tady, aby je nenapadlo to pohoštění propašovat do arcibiskupského paláce, až půjdeme na schůzku s panem kardinálem. Už jsem si představovala jak si uděláme piknik na letenské pláni, a nebo někde na magistrále uprostřed hustého pražského provozu...

Dorazili jsme do Prahy už za tmy a recepční mi hned dala najevo, že máme pořádné zpoždění. Také klienti bručeli, že jsou unavení a všichni se tvářili že je to moje vina. Neodpustila jsem si poznámku, že kdybychom se bývali nezastavovali v tom Táboře...

Když jsem je ubytovala, snažila jsem se co nejrychleji zmizet, ale padre mezitím stihl dojet nahoru do pokoje a seběhl zase dolů do recepce a začal si stěžovat, že v koupelně nemá bidet, aby mu dali jiný pokoj. Nechtěl věřit když recepční odpověděla, že žádný pokoj s bidetem nemají.

„Ať ze sebe nedělají žádný hogo fogo, já když byla v Itálii na dovolený, tak jsme bydleli v takový hrozný díře,“ začala mi vyprávět a výraz její tváře ve mně vzbudil podezření, že i kdyby nějaký pokoj s bidetem měla, tak ho mé skupině zatají, jen aby se pomstila za nepohodlí, jakého se jí v Itálii během dovolené dostalo.

„To záleží na tom kolik jste za ten zájezd zaplatila, samozřejmě že otřesné hotely se najdou všude.“

„No zaplatili jsme dost“ odporovala.

„Tak se na vás asi snažila napakovat ta cestovka a strčila vás do nějakého podřadného penzionu. Ale co budeme teď dělat s tím pokojem?“

Padre chvíli trpělivě poslouchal, jak se dohaduji s recepční, a ačkoliv nerozuměl ani slovo, přirozenou intuicí zřejmě pochopil, že bidet nebude. Požádal mě, abych alespoň zajistila, aby jim k večeři dali dostatek pečiva a vody. Nato recepční reagovala, že už asi žádné teplé jídlo nebude, když jsme přijeli tak pozdě, že budou mít jenom nějaký studený talíř.

Pospíchala jsem do jídelny, která byla hned vedle recepce a tam jsem zjistila, že její informace nebyla přesná, což mě utvrdilo v přesvědčení, že je to sadistka ventilující svou frustraci z nepodařené italské dovolené na všech Italech. Teplé jídlo kupodivu ještě bylo a vrchní si mi hned postěžoval, že mu volali z cestovky a oznámili, že máme zpoždění, a že kvůli nám tu budou přesčas. Stejně jako jeho kolega v Budějovicích se ke mně choval, jako bych snad přijela pozdě naschvál jen proto, abych mu znepříjemnila život.

Znovu jako tolikrát jsem si uvědomila, že průvodce je něco jako nárazník, izolační vrstva fungující mezi nejrůznějšími tlaky a bez trošky diplomacie to nejde.

Chápu problémy cestovky, recepčního, číšníků ale i stížnosti klientů a snažím se jen obrušovat hrany, smiřovat proti sobě stojící tábory, sbližovat opačné názory, vysvětlovat a vysvětlovat a vysvětlovat... Jenže toho večera jsem ze všeho byla tak unavená, že jsem stroze přerušila číšníkovy litanie a požádala ho, aby na stolech bylo dost pečiva a vody.

„Nejsme tu žádní blbci a tohle nejsou naši první Italové, paní průvodkyně, takže víme moc dobře, co máme dělat a nikdo nám nemusí radit,“ ohradil se uraženě.

“Já z vás blbce dělat nechci, jen vám tlumočím slova vedoucího skupiny, odsekla jsem, protože jsem už měla všeho fakt dost. Několikrát jsem skupince zopakovala, v kolik ráno vyjíždíme na okružku Prahou a jela domů, abych stihla poslední metro.

Autor: Libuše Palková | úterý 12.9.2017 8:56 | karma článku: 16.94 | přečteno: 1015x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 241 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 416 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 106 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.97 | Přečteno: 582 | Diskuse
Počet článků 784 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1819

Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...