Ale o tu kolébku by se museli pohádat s Řeky.
Jednou mi jeden Řek vyprávěl, jak barbarsky se někteří italští turisté v Řecku chovají. Vysvětloval to tím, že Italové mají vůči Řekům pocit méněcennosti, protože kdysi celá jižní Itálie a Sicílie patřily pod útvar zvaný Magna Grecia. Pokračoval argumentací, že celá tolik vychvalovaná římská civilizace byla jen imitací té předchozí řecké, což je vidět nejen v architektuře, ale i na tom, že se Římané ani nenamáhali vymyslet vlastní bohy, převzali ty řecké z Olympu a jen jim změnili jména.
A básník Ugo Foscolo, na kterého jsou Italové tak pyšní, byl vlastně napůl Řek, protože se narodil na Zakyntosu, který si v té době sice přivlastnili dobyvační Benátčané, ale jeho matka byla čistokrevná Řekyně.
Pak mi vyprávěl že Italos, po kterém se celá Itálie jmenuje, byl synem Telegona a jeho ženy Penelopy, která byla původně také manželkou Odyssea, což ale Telegonos nevěděl, protože ho jeho tatík Odysseus tajně zplodil s kouzelnicí Kirké, takže byl vlastně levobočkem. A že Telegonos Odysea nakonec zabil v nějakém souboji, aniž by tušil, že zabil svého otce, a pak se ještě oženil s jeho ženou, tedy svou nevlastní matkou Penelopou.
Když jsem namítla že nechápu, proč mi ty mytologické rodinné propletence vykládá, s úsměvem vysvětlil, že známá italská nadávka figlio di puttana (z děvky syn) má možná kořeny v tomto dnes už téměř zapomenutém mýtu, protože ač Penelopa netušila že Telegonos je její nevlastní syn, přece jenom, ženská která se vyspí s podstatně mladším mužem...
A že když po někom, kdo pochází z tak neuspořádaných rodinných poměrů jako Italos, pojmenují celou zemi, tak to nejspíš o něčem vypovídá.
Nakonec vyjádřil svůj podiv nad tím, proč s přijetím Řecka do Unie ostatní země tak otáleli jen kvůli nějakému zanedbatelnému státnímu deficitu, a zdůraznil, že to bylo nevděčné, jako když dítě nechce pustit domů své rodiče, kteří zapomněli klíče, protože Řecko je vlastně kolébkou celé evropské kultury
No a jak by to okomentoval Ital, to si snad umíte představit A jestli ne, tak vám to řeknu, ale zas někdy příště.