Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Večeře na parníku

10. 08. 2017 16:37:58
Kromě klasických „kompaktních“ skupin skládajících se z lidí, kteří se účastní organizovaných poznávacích zájezdů, občas také doprovázím menší skupinky individuálů.

To jsou lidé z různých zemí, kteří přijedou do Prahy samostatně, ve dvou, ve třech či jako rodina, a program si dělají podle svého. Jen některé akce, jako třeba večeře na parníku, si objednají u místní cestovky i s průvodcem.

Nedávno jsem měla obzvláště pestrou skupinku. Kromě manželského páru z Německa, to byla italská rodinka s malým chlapečkem, tři Japonci neurčitého věku, Švéd, Američan, Švýcar, dva britští důchodci a pár mladých Dánů, nejspíš snoubenců. Jsem zvyklá na ledacos, ale tohle byla neuvěřitelně různorodá směska. Ale byla jsem ráda, poznávání různých národností, kultur a civilizací je jedna z věcí, která mě opravdu baví. A pozorovat, jak na sebe navzájem reagují lidé z různých konců světa je někdy opravdu poučné.

Při příchodu na parník každý vyfasoval aperitiv a sotva jsem ukázala stůl je rezervovaný pro naši skupinku, čiperný Itálek s typicky jižanskou vehemencí hned zabral pro sebe a své rodiče ta nejlepší místa u okna. Němci si vyměnili otrávené pohledy, ale poslušně se s ostatními usadili na zbývající volná místa.

„Ale moc osvětlené to tu není,“ začal komentoval vyhlídku italský taťulda sotva lodˇ vyrazila. „Když jsme byli v Maďarsku na okružní plavbě po Dunaji, tam toho bylo vidět mnohem víc, těch světel, no to byla skutečně krása,“ pokračoval a se špetkou sadistické škodolibosti se zadíval na mě, co já na to. Ale možná jsem přecitlivělá a tu škodolibost jsem mu přisoudila neprávem, možná to nemyslel nijak zle.

Přesto mě tím trochu nakrkl: nemám ráda když moje rodné město někdo kritizuje, jakkoliv může mít dotyčný pravdu. V podstatě jsem s jeho výtkou ale musela souhlasit, když jsem kdysi jela noční Budapeští, měla jsem stejný dojem jako on. Přesto jsem ho začala přesvědčovat, že právě v tom střídmém osvětlení tkví krása Prahy, protože to vypadá tajemně. Dodala jsem že naše město nemá zapotřebí se podbízet tím, že přetransformuje ve svítící Lunapark (a v duchu jsem si vzpomněla na dvě neónová srdce která kdysi „krášlila“ Pražský hrad). Pak jsem všechny vyzvala, aby se zvedli a šli se obsloužit k bufetu, což také hned udělali. Jen Němci zůstali sedět a tiše konverzovali, zatímco já vytáhla mobil a předstírala že píšu SMS, aby mě nechtěli zatáhnout do rozhovoru a já tak měla chvíli klid.

Mezitím se ke stolu vrátil Švýcar s plným talířem a zamumlal směrem ke mně něco, co jsem nepochopila. Přesto jsme se na něj usmála a souhlasně přikývla, a v duchu jen doufala, že neříkal něco jako že jsem káča nebo že to jídlo je otřesné. Když Němka zpozorovala můj zmatený výraz uklidnila mě tím, že rozumět švýcarské němčině je obtížné i pro ně samotné, a její muž se mě začal hned vyptávat, jestli jsem byla v Mnichově, ze kterého pochází, a když jsem přikývla, začal mě ujišťovat, že jediní „echt Deutsch“ jsou oni, tedy čistokrevní Bavoráci. Nechtělo se mi diskutovat o čistotě rasy, a už vůbec ne s echtovním Germánem, a tak jsem s omluvným úsměvem vstala od stolu, že si půjdu také něco zobnout.

pokračování příště

Autor: Libuse Palkova | čtvrtek 10.8.2017 16:37 | karma článku: 16.56 | přečteno: 748x

Další články blogera

Libuse Palkova

Proč ze mě nikdy nebude modelka

Dřív byly vzorem pro mladé dívky manekýny, dneska je nahradily a zcela vytlačily modelky. Holky které po kariéře modelky netouží, nejsou prý normální. Opravdu se všechny chtějí jen promenádovat před kamerami?

17.8.2017 v 11:25 | Karma článku: 9.59 | Přečteno: 749 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická: svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale může trochu zvrtnout a pak to vypadá spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 9.24 | Přečteno: 456 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 870 | Diskuse

Libuse Palkova

Život není peříčko

Život není snadný pro nikoho z nás, ale když přijde nemoc, opravdu vážná nemoc, může se stát, že člověk, i ten nejstatečnější, na chvilinku ztratí odvahu

16.8.2017 v 10:49 | Karma článku: 13.00 | Přečteno: 835 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den pátý

"...sometimes I just fall and break, sometimes it just overflows, I can't take no more, I can't take no more, no more..." Právě v této fázi slavného videoklipu se hrdinka vrhá z okna. Já mám chuť řvát, tohle snad už není možné!

17.8.2017 v 18:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 79 | Diskuse

Tomáš Králíček

Fašista Mosley zabil nadějného politika sira Oswalda Mosleyho

Sir Oswald Mosley patří mezi nejpozoruhodnější politiky britské historie 20. století. Jeho přerod ve vůdce britského fašismu byl ale jedním z jeho nejhorších politických rozhodnutí. Definitivně tím zabil sebe - nadějného politika.

17.8.2017 v 14:13 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 260 | Diskuse

Jiří Turner

Potvrzeno! Brouk Pytlík je nesmrtelný!

Mohlo by se zdát, že se to rozumí samo sebou, protože kreslení hrdinové jsou nesmrtelní z podstaty věci, ale nesmrtelný je zjevně i jeho předobraz, stejně jako používané příměry.

17.8.2017 v 12:05 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 775 | Diskuse

Libuse Palkova

Proč ze mě nikdy nebude modelka

Dřív byly vzorem pro mladé dívky manekýny, dneska je nahradily a zcela vytlačily modelky. Holky které po kariéře modelky netouží, nejsou prý normální. Opravdu se všechny chtějí jen promenádovat před kamerami?

17.8.2017 v 11:25 | Karma článku: 9.59 | Přečteno: 749 | Diskuse

Marek Valiček

...co vy tady takhle při mlíku?

Takový to idylický ráno na vsi u konzumu. Nikam se neženete, protože vás netlačej povinnosti a tak si u stolu před kvelbem dáte rohlík a mlíko k němu přímo z krabice.

17.8.2017 v 10:24 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 774 | Diskuse
Počet článků 238 Celková karma 20.37 Průměrná čtenost 1009

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.