Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chlap s ženským parfémem

5. 08. 2017 17:49:52
Být průvodcem neznamená jen znát jazyky a kunsthistorii, taky musíte být tak trochu diplomatem a psychologem, protože někdy se dostanete do situací, kdy musíte obrušovat hrany a sbližovat opačná stanoviska.

Jednou jsem vezla skupinku z Německa. Řidič byl Čech a tourleaderka Němka Irma. Jedna z prvních věcí, kterou mi Irma sdělila, byla ta, že prý si při nakládání kufrů všimla, jak je pan řidič cítit potem, abych mu to prý nějak taktně sdělila. Opravdu jsem nevěděla, jak něco takového taktně sdělit. Navíc kufry, které řidič nakládal, byly výjimečně těžké, protože se jednalo o Američany, kteří cestovali dva týdny po Evropě, takže měli zavazadel víc, než bývá obvyklé, a tudíž se mi zdálo pochopitelné, že se ten chudák zapotil.

Vykládat turistům starou českou zásadu, že správnej chlap má smrdět, prdět a klít, mi nepřipadalo vhodné, a tak jsem kolem sebe začala za jízdy rozprašovat voňavku a občas nenápadně zamířila i na řidiče. Byl to typicky ženský jemný parfém s květinově nasládlou vůní, ale zdálo se mi pořád lepší, aby řidič voněl jako ženská, než aby si na něj klienti stěžovali že nevoní vůbec. Jen mě mrzelo, že právě ten den jsem si vzala poměrně drahý parfém, a ne nějaký levný deodorant.

Ale vděku jsem se nedočkala. Pan řidič totiž po chvíli nevrle zabručel, abych to s těma konvalinkama nepřeháněla, protože má na podobné smrady alergii, a mohly by mu začít slzet oči. To že je někdo schopný parfém Bulgary nazvat konvalinkami mě skutečně rozhodilo. Jak jsem se z toho šoku pomalu vzpamatovávala, řidič mě uzemnil podruhé když mi oznámil, že potřebuje zastavit. Napřed jsem se lekla, že mu Bulgary skutečně přivodil nějakou alergii, pak mě napadlo, jestli autobus nemá nějaké technické problémy. Porucha by bylo to poslední co bych potřebovala.

„Proč zastavit? Máme mít přestávku až po dvou hodinách jízdy.“ Nenápadně jsem udělala gesto směrem k podřimující Irmě a ztišila hlas:“Snažte se nedělat žádné problémy, protože ona je přesně ten typ, co si na nás bude stěžovat pro každou maličkost.“ Chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem si řekla, když on byl tak netaktní že můj parfém ponížil na konvalinky, proč bych si já brala servítky?

„Proč myslíte že jsem tu rozprašovala ty voňavky? Vždyť jí vadilo i to že jste trochu zpocený.“

„Jenže já si potřebuju odskočit,“ trval na svém jakoby mě vůbec neposlouchal a nervózně se zavrtěl. Vždycky jsem se snažila s řidiči vycházet dobře a bylo mi zcela cizí někomu něco nařizovat, nikdy jsem netrpěla manipulativními mindráky a mnohdy jsem žasla, s jakou arogancí se některé mé kolegyně k řidičům chovají. Ale také jsem věděla, že v očích klientů je za všechno zodpovědná průvodkyně a nějaké výmluvy, že řidič mě neposlechl, je nezajímají. Pokusila jsem se ho proto od jeho úmyslu odradit: „Minule jsem tuhle trasu jela s Jirkou a ten stavěl až..

Znovu mě nenechal domluvit. Asi byl té zásady, že když mluví chlap, správná ženská drží zobák.

„Hele Jirka je mladej kluk a ještě neví, co to je mít problémy s prostatou,“ odsekl a začal zpomalovat, aby zastavil u benzínky.

“Co se děje?“ptala se Irma, která mezitím se probrala z dřímoty a jakmile autobus zastavil, vyskočila jako čertík na pérku.

„Vše ok,“ tvrdila jsem abych ji uklidnila a snažila se vyprodukovat ten nejzářivější úsměv, jakého jsem byla schopna. Pak jsem se otočila se zpět na řidiče, kterému jsem naopak věnovala tu nejvýhružnější grimasu. Ale on se na mě ani nepodíval, takže se má snaha zcela míjela účinkem.

Jak autobus zastavil, začali se probírat naši američtí turisté a chtěli také vystupovat. Musela jsem jim vysvětlit že ještě není slíbená pauza a že řidič si musel jen odskočit a zařídit něco velmi naléhavého. Irma se na mě zamračeně podívala, ale nic neříkala. Mezi sedačkami se ozývalo remcání jako: Proč stavíme, když jsme před chvilkou vyjeli? Co se stalo? Nemáme poruchu?

Irma se ke mně naklonila a začala mi šeptem vyčítat, že jsem řidiče od jeho rozhodnutí nedokázala odvrátit. Na tváři přitom měla nevinný úsměv, jako bychom se bavili o francouzské manikúře, aby klienty nijak nezneklidnila.

„A co jsem měla dělat?“ bránila jsem se, a stejně jako ona jsem se snažila tváři bezstarostně aby nikdo nepoznal, že se děje něco neplánovaného.

„Řidič přece musí poslouchat tvoje pokyny a ne že ty budeš poslouchat jeho!“ trvala na svém. Měla pravdu, ale ona asi netušila, že profesionalita u nás ještě není v podvědomí lidí tak zakořeněná. Konec konců co já nebo ona jako ženské víme o prostatě, jestli si ten chudák potřebuje odskočit tak...

Ale ona se mezitím ujala mikrofonu a začala lidem říkat něco o úrovni služeb a mentalitě lidí bývalého komunistického bloku s takovou jedovatostí, že jsem měla chuť jí mikrofon vyškubnout z ruky a narvat do tý její bezchybně namalovaný huby s oslnivě vybělenými zuby. Naštěstí byl řidič za chvíli zpátky a tak jsme pokračovali v jízdě, klienti zase začali podřimovat, Irma na mě a na řidiče vrhala zlostné pohledy plné pohrdání a já si říkala, jak to s ní asi vydržím celý den.

Ale vydržela, Ono mi nic jiného ani nezbylo.

Autor: Libuse Palkova | sobota 5.8.2017 17:49 | karma článku: 27.34 | přečteno: 3032x

Další články blogera

Libuse Palkova

Proč ze mě nikdy nebude modelka

Dřív byly vzorem pro mladé dívky manekýny, dneska je nahradily a zcela vytlačily modelky. Holky které po kariéře modelky netouží, nejsou prý normální. Opravdu se všechny chtějí jen promenádovat před kamerami?

17.8.2017 v 11:25 | Karma článku: 9.59 | Přečteno: 751 | Diskuse

Libuse Palkova

Adéla ještě nevečeřela

Večeře ve dvou by měla být romantická: svíčky, víno, tichá hudba-však víte. Někdy se to ale může trochu zvrtnout a pak to vypadá spíš jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

16.8.2017 v 23:10 | Karma článku: 9.24 | Přečteno: 461 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 871 | Diskuse

Libuse Palkova

Život není peříčko

Život není snadný pro nikoho z nás, ale když přijde nemoc, opravdu vážná nemoc, může se stát, že člověk, i ten nejstatečnější, na chvilinku ztratí odvahu

16.8.2017 v 10:49 | Karma článku: 13.00 | Přečteno: 879 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den pátý

"...sometimes I just fall and break, sometimes it just overflows, I can't take no more, I can't take no more, no more..." Právě v této fázi slavného videoklipu se hrdinka vrhá z okna. Já mám chuť řvát, tohle snad už není možné!

17.8.2017 v 18:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 89 | Diskuse

Tomáš Králíček

Fašista Mosley zabil nadějného politika sira Oswalda Mosleyho

Sir Oswald Mosley patří mezi nejpozoruhodnější politiky britské historie 20. století. Jeho přerod ve vůdce britského fašismu byl ale jedním z jeho nejhorších politických rozhodnutí. Definitivně tím zabil sebe - nadějného politika.

17.8.2017 v 14:13 | Karma článku: 9.82 | Přečteno: 261 | Diskuse

Jiří Turner

Potvrzeno! Brouk Pytlík je nesmrtelný!

Mohlo by se zdát, že se to rozumí samo sebou, protože kreslení hrdinové jsou nesmrtelní z podstaty věci, ale nesmrtelný je zjevně i jeho předobraz, stejně jako používané příměry.

17.8.2017 v 12:05 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 775 | Diskuse

Libuse Palkova

Proč ze mě nikdy nebude modelka

Dřív byly vzorem pro mladé dívky manekýny, dneska je nahradily a zcela vytlačily modelky. Holky které po kariéře modelky netouží, nejsou prý normální. Opravdu se všechny chtějí jen promenádovat před kamerami?

17.8.2017 v 11:25 | Karma článku: 9.59 | Přečteno: 751 | Diskuse

Marek Valiček

...co vy tady takhle při mlíku?

Takový to idylický ráno na vsi u konzumu. Nikam se neženete, protože vás netlačej povinnosti a tak si u stolu před kvelbem dáte rohlík a mlíko k němu přímo z krabice.

17.8.2017 v 10:24 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 779 | Diskuse
Počet článků 238 Celková karma 20.37 Průměrná čtenost 1010

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.