Zase už řešíme burkiny?

11. 07. 2017 19:51:51
Loni touhle dobou jsme tu měli zuřivé diskuze ohledně burkin, a chvílemi to vypadalo, jako ideologicko-náboženský souboj burkiny versus bikiny. Rok se s rokem sešel a burkiny jsou tu zas-a tentokrát už přímo u nás!

Velký rozruch tehdy před rokem rozpoutala zpráva, že na Korsice bylo muslimským ženám zakázáno koupání v černých hábitech. Zanedlouho byl zákaz burkin zpochybněn a zrušen. To jen ukazuje jak ti, kteří rozhodují o osudech statisíců, vydávají zákony naprosto neuváženě. A to by mělo vzbudit rozruch víc, než plavky samotné. Jisté je, že nutit ženy aby se na pláži obnažovaly pokud nechtějí by nikdo neměl, na druhé straně úbor skládající se ze šňůrek spojujících tři trojúhelníčky, z nichž dva zakrývají bradavky a třetí klín, se za nahotu považovat nedá. Před pár desítkami let, kdy byly bikiny poprvé uvedeny na trh, první žena ochotná se v nich veřejně vyfotit byla pornoherečka a prostitutka. Ostatní ženy to naprosto odmítaly a považovaly za skandální, že by se měly svá téměř nahá těla takhle před cizími lidmi vystavovat. Ale vývoj společnosi nelze zastavit a dnes jsou bikiny běžné. Pokud vývojem rozumíme to, že si ženy zvykly na něco, co bylo ještě nedávno přijatelné akorát pro prostitutky. Nejen přijaly, ale jsou na to hrdé a považují to za znak své emancipace.

Ale zpět k muslimkám, jejichž fotografie v černých hábitech vzbudily tolik odporu. Mnohem větší odpor by pravděpodobně vzbudily fotografie lidí s rakovinou kůže, kteří se příliš vystavovali sluníčku. A jakým dramatickým tempem případy melanomu narůstají, a jak jsou nebezpečné, to vám potvrdí každý dermatolog.

Argument, že oblečení koupajících se žen může znečišťovat vodu, se dá vyvráti protiargumentem, že všechny ty oleje, pleťová mléka a krémy s ochranným faktorem, které na sebe patláme v naději, že tak svou kůži ochráníme před rakovinou, také k čistotě vody moc nedodají.

Tvrzení, že zákaz oblečení na pláži je v zájmu bezpečnosti, protože pod hábitem se dá ukrýt výbušnina, je možná na pováženou. Ale v tom případě by mělo být povinně nařízeno, aby muslimští muži chodili s odhaleným pindíkem...čistě z bezpečnostních důvodů. No jak můžu vědět, že snědý muž přede mnou, kterému se cosi rýsuje v rozkroku, má při pohledu na mě jen nečekanou erekci a neskrývá tam kalašnikov nebo bombu?

A ještě k těm plavkám, když se kolem sebe dívám na koupališti, všechni jednou zestárnem a všichni nejsou štíhlí-ale někteří lidé by opravdu radši měli být více zahalení (a nejen ženy). A možná by to přivítali i ti nedokonalí, jenže jak by na ně ostatní čučeli?

A nemusí to být jen kila navíc, křečové žíly, ochablá stará kůže, celulitida. Ani extrémně hubená těla nejsou se svými vyčnívajícími kosti právě příjemná napohled. Mladé dívenky se často stydí za plochý hrudník a prázdný výstřih, spousta lidí má třeba jizvy po operacích či popáleninách, které by ukazovat nechtěli. A mnozí z nich to ví a necítí se dobře, když na ně kvůli nějakému defektu lidé kolem neomaleně civí. Jenže když se zahalí, budou na ně lidí civět stejně, možná ještě víc. Jakoby nahota, či v případě plavek řekněme polonahota, byla povinná, což je stejně paradoxní, jako ji zakazovat. Kolik lidí se tak pro nějaký svůj tělesný handycap ani neodváží na koupaliště, přestože by si v parném létě rádi zaplavali? Ve skutečně svobodné tolerantní společnosti by měl každý mít právo obléct si co chce, a v čem se cítí dobře. Každý má jinde hranici tolerance a představu toho, co je vkusné, normální a přijatelné. Takže návod, jak tyhle věci řešit, aby se všichni cítili svobodně, asi neexistuje.

Někteří lidé tvrdí, že pro samotné muslimky musí být nošení dlouhých hábitů nepříjemné. Ale pokud jsou na to zvyklé odmalička, jako my na tu záplavu nahoty v médiích, přijde jim to normální. Pokud je pro někoho nemyslitelné, ukazovat své tělo někomu jinému než manželovi, neměl by být nucen svlékat se proti své vůli.

Autor: Libuše Palková | úterý 11.7.2017 19:51 | karma článku: 22.20 | přečteno: 1299x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 192 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 330 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 98 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.70 | Přečteno: 560 | Diskuse
Počet článků 784 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1819

Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...