Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hlásím se o Nobelovu cenu

8. 05. 2017 11:59:57
Nedávno jsem četla knížku výše uvedeného titulu, byla o vztazích mezi muži a ženami. Na první pohled jsem měla dojem, že konečně nějaký muž pochopil ženskou duši.

Hned v úvodu například autor prohlašuje, že „dnešní maskulinní společnost je nezralá, zatímco ženy jsou přirozeně zralé, pokud nejsou nedostatkem respektu a ocenění udřené vyčerpané a poškozené.“ Dále ženy nabádá aby se „neušpinily zbytečně mužskými způsoby usilování o to, co mají přímo v sobě od přírody“ a také se rozhořčuje nad škodlivostí ženského bulváru, tedy časopisů které slabší polovičce lidstva vnucují zkreslené představy a hodnoty. S tím nelze než souhlasit, protože jak autor dále tvrdí, „ženy jsou emočně méně odolné a tudíž reklamě a jiným verbálním sugescím snadněji podléhají.“ Vzhledem k tomu, že se kniha jmenuje Hlásím se o Nobelovu cenu, nadšeně jsem si pomyslela, že autor by si jí určitě zasloužil. Nejen pro objevnost svých myšlenek, ale i pro odvahu s jakou se na stranu žen postavil.

Jenže jak jsem četla dále, můj entusiasmus pomalu vychládal, například když jisté literární kritičce jakési paní Horáčkové, s jejíž článkem očividně nesouhlasil , doporučuje, aby při mytí nádobí více meditovala a byla tak spíše schopná pochopit dílo na které pak napíše kritiku. Neznám zmíněnou paní, ani knížku na kterou tu kritiku napsala, ale odkaz na nádobí mě v tomto kontextu poněkud zarazil: Že by nepřímá narážka na to kde je pravé místo žen? Ale ne, k takovému lacinému klišé by se určitě nesnížil, bránila jsem autora v duchu. Ale přesto jsem zpozorněla.

Na jiném místě totiž autor tvrdí, že manažeři a počítačoví odborníci už dávno přišli nato, že aby jim šly lépe logické disciplíny, je třeba dělat něco tvořivého, jako třeba hrát na klavír nebo malovat. Tak proč paní Horáčkovou automaticky odkazuje ke škopku a ne třeba k malířskému stojanu?

Mé podezření, že poté, co se do ženské přízně vlichotil několika působivými výroky, začal přitvrzovat, se potvrdilo když v jiném článku říká, že ženy by se měly naučit dělat vše na 100% a v závorce uvádí činnosti jako škrábání brambor, opět ono otřepané mytí nádobí a také naslouchání partnerovi! Proč uvedl právě tyto tři a ne nějaké jiné činnosti, jako třeba výše zmíněné hraní na klavír, učení se cizím jazykům nebo cestování? Opravdu si někdo, kdo byl schopen napsat ženské duši tak lichotivé myšlenky může myslet, že škrábání brambor a naslouchání partnerovi by měly být jediné aktivity které zaplňují ženský obzor?

Pod obalem chápavého, citlivého a inteligentního znalce žen začaly probleskovaly staleté nánosy mužského šovinismu.

Například když tvrdí, že rčení poznej sám sebe v ženském pojetí má znamenat především „poznej svou ženskost a ne bojuj za svá ženská práva“, ačkoliv dále připouští, že třeba v Irsku či Norsku lepší pozitivní změny ve společnosti nastaly až s přístupem většího počtu žen do vlády.

Jak se mají ženy dostat k místům ze kterých lze něco změnit, když na rozhodujících postech jsou samí muži? Jak mají být ženy hrdé na svou ženskost, když tato maskulinní společnost typicky ženské vlastnosti jako je empatie, ochota pomáhat a spolupracovat hodnotí spíše negativně jako nedostatky a projev slabosti?

To že se jedná o vlka maskovaného beránčím rounem zastánce feminismu se naplno projevilo, když si autor postěžoval, že mu žena nikdy nepřipraví čisté pyžamo, když to špinavé hodí do prádla. V tomto bodě četby jsem začínala vřít: Tak místo aby se radoval, že mu žena vypere a nemusí prát on sám, rozhořčuje se, že polonahý a prochladlý musí hledat nové pyžamo v prádelníku. Pokud tyhle řádky náhodou bude číst, doufám že se zasměje, neboť v další kapitole se zamýšlí nad ženským smyslem pro humor a blahosklonně připouští, že ho ženy také mají. Pak cituje anekdotu o muži který sype instantní nudle do vany ve které se koupe manželka s vysvětlením že tak vaří slepičí polévku... fakt hrozná sranda.

V dalším článku varuje ženy, že podceňovat mužskou inteligenci se nevyplácí, a že „zatímco muži se k duchovnosti musí prodrat usilovnou prací a meditací, ženám to evoluce nabízí jako na dřevěné lopatě.“

Tím si mě opět získal na svou stranu, ačkoliv, kdybych chtěla být jedovatá, navrhla bych, ať muži místo meditací zkusí umýt nádobí nebo si vyprat pyžamo. Vždyť předtím tvrdil, že je to báječný způsob jak si zameditovat. Ale jak jsem se z té publikace poučila, ženy by muže poučovat neměly, protože je to chudáky deprimuje, a tak radši zpět k textu...

„Jak na své muže mluvíte, dámy, tací budou,“ radí autor dále přestože v úvodu avizuje, že zralé ženy v dnešní nezralé společnosti samy nejlépe vědí co a jak.

„Aby žena vyhrála, musí se naučit prohrávat,“ zní další rada a nechybí ani odvolání na zákon akce a reakce s tím, že muž který se cítí ohrožený příliš vehementně se prosazujícími ženami se začne bránit....Ale neplatí to spíš opačně a ženská snaha prosadit se je v rámci této logiky jen reakcí na to, jak se společnost k ženám staví?

V závěru knížky pak nechybí ani návod jak potěšit partnera k narozeninám tím, že si na nahé tělo naaranžuje kopečky šlehačky, ovážete se mašlí a takto vyšňořená se uložíte do manželského lože...Ach bože!. Něco takového bych čekala spíše v těch bulvárních ženských časopisech před nimiž autor předtím tak ohnivě varoval, než od člověka bránícího zdravou intuici zralých žen.

Ale budiž, účel světí prostředky, pokud to přispěje k zvýšení sexuálních radovánek a zpevnění manželských vztahů, věřím, že mnohé z nás budou ochotné to vyzkoušet a rády se stylizují v narozeninový dortík.

Vcelku se dá ale shrnout, že kniha mě velice potěšila a našla jsem v ní mnoho inspirativních podnětů. Je fakt, že pokud člověk chce, může najít chlup úplně na všem, ať je to jakkoliv dobré. Takže autorův nápad aby kritici, a to nejen ti literární, si napřed zameditovali nad škopkem, než se do někoho pustí, není možná tak špatný. Při mytí nanejvýš rozmlátíte talířek nebo hrnek, ale necitlivou, nespravedlivou či dokonce úmyslně zkreslenou kritikou můžete napáchat škody mnohem větší.

Autor: Libuse Palkova | pondělí 8.5.2017 11:59 | karma článku: 21.25 | přečteno: 705x

Další články blogera

Libuse Palkova

Kdyby muži mohli otěhotnět

"Kdyby muži mohli přijít do jiného stavu, už dávno by prosadili za znásilnění trest smrti". Tahle moudrost doktora Plzáka není ani zdaleka tak známá, jako profláknuté „zatloukat, zatloukat, zatloukat", ale je vtipná.

20.7.2017 v 13:09 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 488 | Diskuse

Libuse Palkova

Strach z šíření islámu

Žijeme ve složité době. Dnes stačí jen vyjádřit soucit s lidmi, kteří v gumových člunech plují přes Středozemní moře a měsíce čekají v hrozných podmínkách sběrných táborů na povolení k pobytu , a už je z vás vítač islámu.

19.7.2017 v 13:03 | Karma článku: 11.89 | Přečteno: 741 | Diskuse

Libuse Palkova

Muž neživí rodinu ale na vině je žena

Neplatí vám na dítě? Vaše chyba...Tak nějak by se dala shrnout reakce některých blogerů na diskuzi řešení problematiky samoživitelek. Jinými slovy, je-li muž nezodpovědný a nestará se o potomky, není to jeho vina, ale vina matky.

18.7.2017 v 13:00 | Karma článku: 35.75 | Přečteno: 4881 | Diskuse

Libuse Palkova

Pozor vysílá rádio bubu

Paní Bubílková by jistě prominula, že si od ní něco půjčuji a navíc to pletu s pojmem Vysílá rádio Jerevan. Ale to malé b naznačuje že se nejedná o zkratku jejího jména, je to takové to bububu co děláme na děti, aby se bály

17.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 574 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Každý měsíc to krvácí a stejně to nezdechne

Půjčila jsem si větu z jednoho trošku hrubostí k ženám oplývajícího vtipu. Můj muž si teď dva dny krvácel z pupíku a spotřebovala jsem na něj veškerý obvazový materiál a též asi osm menstruačních vložek.

20.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 6.82 | Přečteno: 206 | Diskuse

Karel Trčálek

Hledání ztraceného šílenství

Může mi někdo vysvětlit (rozumně samozřejmě), proč dobrá polovina lidí pod mými blogy mluví stylem, jako by byli z nějaké ujeté maloruské sekty?

20.7.2017 v 17:27 | Karma článku: 6.30 | Přečteno: 124 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Multikulturalismus a realita

Všechno podstatné je vlastně obsaženo v názvu článku Jiřího Turnera „Multikulturalismus nefunguje, multikulturalismus existuje“, který byl podnětem k tomuto mému textu. Je to tak, různé „kultury“ se mísily už v prehistorii...

20.7.2017 v 15:06 | Karma článku: 15.84 | Přečteno: 1425 | Diskuse

Tomáš Králíček

Zkorumpovaná městská rada? Švába na ni!

Není až tak výjimečné, když jsou politici zkorumpovaní, když sami nedodržují zákony, případně si je přetvářejí k obrazu svému. Možná o to výjimečnější je, podaří-li se je odhalit a potrestat tak, že na to nikdy nezapomenou.

20.7.2017 v 14:13 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 274 | Diskuse

Libuse Palkova

Kdyby muži mohli otěhotnět

"Kdyby muži mohli přijít do jiného stavu, už dávno by prosadili za znásilnění trest smrti". Tahle moudrost doktora Plzáka není ani zdaleka tak známá, jako profláknuté „zatloukat, zatloukat, zatloukat", ale je vtipná.

20.7.2017 v 13:09 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 484 | Diskuse
Počet článků 185 Celková karma 24.91 Průměrná čtenost 880

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.