coming out

Blbé počasí, neustálé čachry v politice a nepříliš dobrá finanční situace jsou asi příčinou toho, proč kolem sebe vidíme stále víc lidí, kteří na všechno jen nadávají, stěžují si a trpí depresemi.

Kdysi to kdosi nazval blbou náladou. Když se takové škarohlídy snažíte nějak potěšit a rozesmát, ještě vám vynadají, že si ze všeho děláte srandu, že jste povrchn,í protože vtipkujete o vážných věcech.

Hodně lidí mi říká, snad pod vlivem četby mých více méně humorných knížek, že jsem věčná srandistka, že mám asi snadný živo,t a že věčným optimistům jako jsem já se to kecá…A tak se přiznávám, pokud to někoho potěší, že i já mám spoustu problémů a starostí, že mám občas depky a černé dny, kdy mi svět připadá špatný, lidé zlí, život nesnesitelný a osud strašně krutý, všechno mi připadá hrozně složité, zbytečné a komplikované, lidské vztahy plné zloby a nepochopení. Jsou dne kdy se mi nic nedaří, mám pocit že nic nemá smysl, lidé které jsem milovala mě zradili a zranili, zklamalo mě vše, v co jsem kdy věřila, zhnusí se mi všechno o co jsem usilovala a co mi dřív dělalo radost, všude kolem vidím je zmar a smutek, bolest a utrpení. Jsou dny kdy si připadám stará, tlustá hnusná a příliš unavená na to, abych s tím něco dělala.

No ale co s tím? Přidat se k těm věčně naštvaným a hubujícím, skočit pod vlak nebo z okna?

Možná i tím bych pár jedinců potěšila, ale nic se tím nevyřeší a určitě je i pár těch, kterým bych tím naopak ublížila. Tak si radši někam zalezu, v samotě a soukromí si to protrpím a přeberu, a pak zas vylezu a lidem ukazuju jen rozesmátou tvář.  Beru radost jako filozofii, životní strategii, obranu před strastmi, které se nevyhýbají nikomu z nás. Radost jako lék na neduhy světa a života, který není jen dobrý ani jen špatný, je jaký je a je to jediné, co máme. A už jsem dost zmoudřelá  abych tvrdila, že je takový, jaký si ho uděláme, protože se stávají věci, proti kterým nezmůže nic ani ten nejstatečnější optimista.

Proč to píšu? Abych někoho potěšila a utěšila? Možná už jen samotným nadpisem jsem zas někoho akorát tak nakrkla, protože coming out se používá v docela jiných souvislostech, a tak kdo se těšil, že si přečte něco pikatního a mé sexuální orientaci bude zklamán. Tak to v životě prostě chodí-chcete někomu udělat radost a místo toho ho ještě víc naštvete.

Život je fakt těžký-i pro nás věčné optimisty.

Autor: Libuše Palková | neděle 7.5.2017 16:35 | karma článku: 23,33 | přečteno: 894x
  • Další články autora

Libuše Palková

Veřejná omluva

28.4.2019 v 6:35 | Karma: 10,61

Libuše Palková

Libo-li koprolit?

25.4.2019 v 11:07 | Karma: 5,53

Libuše Palková

Konec světa

24.4.2019 v 10:43 | Karma: 8,72

Libuše Palková

Sybila s bobkový listem

20.4.2019 v 21:15 | Karma: 18,28

Libuše Palková

Rozkvetlé Kladno

19.4.2019 v 21:11 | Karma: 17,38

Libuše Palková

Hysteron proteron

18.4.2019 v 7:08 | Karma: 18,89

Libuše Palková

Nevěstinec v koncentráku

16.4.2019 v 13:10 | Karma: 22,90

Libuše Palková

Nechceme imigranty

15.4.2019 v 13:37 | Karma: 15,76

Libuše Palková

Pražská náplava na Kladně

13.4.2019 v 19:22 | Karma: 22,18

Libuše Palková

Jack Rozparovač podruhé

10.4.2019 v 9:33 | Karma: 14,42
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik