Procházka po Karlově mostě

9. 02. 2017 14:00:00
Procházela jsem se Karlově mostě a prohlížela si pískovcové plastiky krášlící jeho obě strany. Nejrušněji bylo před bronzovou sochou Jana Nepomuckého.

Turisté stáli frontu, aby si mohli na světce sáhnout, protože to prý přináší štěstí a dotyčnému se splní tajné přání. Já na zázraky a babské povídačky nikdy nevěřila, ale najednou mě napadlo, že bych to mohla zkusit, a tak jsem se zařadila do zástupu vesele pokřikujících turistů.Když na mě přišla řada, vztáhla jsem odhodlaně ruku, a se zavřenýma očima usilovně myslela na svůj tajný sen.

V tom jsem strnula.

Má dlaň neucítila studený kov, ale teplou jemnou kůži, místo bronzového reliéfu jsem nahmátla jakýsi zavlhlý rohlík. Leknutím se mi zastavil dech.Najednou se událo něco jako filmový střih a já se ocitla na jiném místě před mnoha lety, když mě jako pětiletou holčičku nějaký chlápek zatáhl do sklepa, začal se přede mnou obnažovat a nutil mě, abych mu ho vzala do ruky.

„No tak, hodná holka, nahoru a dolů, nahoru a dolů, no tak se snaž, vidíš jaká jsi šikovná...ale jestli to někomu řekneš tak si tě najdu a uvidíš“.

A další střih, a já zase stála na Karlově mostě s rukou nataženou k bronzové soše. Hvězdy, které měl úctyhodný světec kolem hlavy, mi tančily před očima, jako by mě někdo praštil palicí po palici. Začala jsem couvat a nikdo nechápal, proč to vzdávám právě teď, když už jsem si vystála tu hroznou frontu a mám štěstí na dosah ruky. Utíkala jsem pryč a zpomalila až na malostranském konci mostu, protože jsem sotva popadala dech.Vystrašeně jsem se rozhlížela kolem, ale zdálo se, že je všechno v normálu, nikde žádnej úchyl. Alespoň ne viditelnej a obnaženej.

Zastavila jsem se před sousoším Turka střežícího uvězněné křesťany, nad nimiž stáli svatý Jan z Mathy, Felix z Valois a svatý Ivan. Jak jsem se dívala se na trpící tváře vězňů napadlo mě, že jako oni jsem vězněm. Vězněm svých špatných vzpomínek. Jenže zatímco oni se své víry mohli zříct, aby se zachránili, jak se já mohu zachránit před tím, co mi udělal někdo jiný a co zůstalo někdo hluboko v podvědomí? Spousta lidí tvrdí, že trest kastrace požadovaný pro pedofily, je příliš krutý a nelidský, protože je nezvratný. To co mně tehdy udělal ten úchyl bylo také nelidské, a jak to vypadá, krutě a nezvratně mě to poznamenalo na celý život.

A to jsem měla ještě štěstí, že mě ještě nezabil, jak se to často stává v tolika případech.

Proč společnost brání zločince víc než jejich oběti? Právo úchyla na funkční penis je podle naší spravedlnosti důležitější než právo malých dětí na bezpečný život?

Podívala jsem se do tváří světců, jestli mi vysvětlí, proč věci jsou tak jak jsou, ale mlčeli. Podívala jsem se ještě výš, ale místo laskavé tváře Boha, který by mi odpověděl na mé troufalé otázky, jsem uviděla jen bezpečnostní průmyslovou kameru, pomocí které policie hlídá, aby opilí vandalové na mostě nedělali výtržnosti nebo neničili sochy. Škoda že podobná kamera nebyla tehdy v tom sklepě, aby usvědčila toho úchyla, co mi to udělal.

Měla bych se k soše Nepomuckého vrátit a podívat se na něj, abych si uvědomila, že je to jen bronzová plastika a nich víc. Myslet pozitivně, špatné věci vytěsnit z podvědomí a otevřít svou mysl, tak to přece radí psychologové. Všichni někam zmizeli, byla jsem tam s ním sama a cítila jsem, že bych mu měla říct, že mu odpouštím. Člověk má odpustit i to co se zdá být neodpustitelné, ne že by si to ostatní zasloužili, ale protože nás to osvobodí. Nenávist je jako nemoc která ničí toho, kdo ji cítí, ne toho, proti komu je obrácená.

Konec konců jak mohl ten chudák odolat, byla jsem taková roztomilá holčička... Pedofilie je přece nemoc a nemocných máme litovat. Nerozhodně jsem tam postávala a chtěla mu odpustit, ale on najednou zvedl sutanu a místo bronzové sochy tam byl zase ten chlap: „Tak vezmi ho do ručičky a buď hodná holka...“

„Ty hajzle, já tě nenávidím a nikdy ti neodpustím!“ zařvala jsem a snažila se mu plivnout do obličeje. Ale stál moc vysoko, díky piedestalu na který ho postavili, takže plivanec vlivem zemské přitažlivosti skončil na mé tváři, ne na jeho.

Došlo mi, že proti němu a jemu podobným nemám šanci, a z pocitu bezmoci se mi udělalo špatně a já omdlela.

Autor: Libuše Palková | čtvrtek 9.2.2017 14:00 | karma článku: 22.52 | přečteno: 837x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.69 | Přečteno: 582 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 527 | Diskuse
Počet článků 784 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1819

Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...