Feminismus je záležitostí jen pro ošklivky?

Vlastně už jen samotné slovo feminismus nemám moc ráda. Implikuje totiž dvojí sémantický význam, protože se dá vyložit také jako protiklad machismu, který je o mužské nadřazenosti

 Ale feministkám nešlo o ženskou nadřazenost, jen o rovnoprávnost, o volební právo a aby mohly chodit do práce.Snad by v dnešní době bylo vhodnější používat antisexismus.To jak se myšlenka feminismu zvrhla, je bohužel jiná věc- Podobně jako mnohé náboženské směry to začne ušlechtilou myšlenkou a končí válkou.

V časopisu Moje psychologie se v prosinci 2014 objevil článek hlásající, že feminismus je evoluční strategií ošklivých a tlustých žen.Hned v úvodu zmíněného článku se připouští, že u nás jsou platy žen stále ještě mnohem nižší, než platy mužů. Znamená to, že hezkým mladým ženám nevadí, když berou za stejnou práci o třetinu méně než chlapi, ale protestují proti tomu jen ty ošklivé a tlusté?

Další zajímavostí v tomto článku je prohlášení pana Hausmanna, že feministky v Americe ohrozily bojeschopnost americké armády nebo zničily vysokoškolský sport tím, že bylo zavedeno rozdělování peněz na mužský i ženský sport půl na půl, ale jelikož ženy sportují méně, šly tyto peníze hlavně na mažoretky. Mažoretky se svými minisukničkami se na sportovních hřištích vyskytují hlavně pro potěšení pánského oka, jinak si jejich existenci vlastně vysvětlit neumím, a upřímně řečeno,  já je ke sledování zápasu opravdu nevyžaduji a klidně bych se bez nich obešla. Ale konec konců je to také pohyb a tudíž sport, jen trochu jiná forma, než jsou sporty vyloženě mužské.

Jediné v čem s panem Hausmannem souhlasím, je to, že ne každá žena by chtěla řídit raketoplán, velet bojové akci nebo ovládat bojová umění.

Naopak zcela zásadně s ním nesouhlasím, když tvrdí, že by ženám mělo stačit, když mají zdravé děti a fungující rodiny, jakožto naplnění základních ženských potřeb. K mladším milenkám většinou odcházejí muži, čímž se fungující rodina rozpadá a nekoná se tudíž ani naplnění základních ženských potřeb – pokud se chci přidržet slov pana Hausmanna. To možná vysvětluje, že pak některé opuštěné frustrované ex-manželky zatouží po armádní kariéře. Mně se takové touhy zatím úspěšně vyhýbají, ale dovedu pochopit, že hodně zklamaná žena se ve vedení bojové akce dokáže vyžívat, zejména když si jako cvičný terč představí svého ex.

Dále se v citovaném článku říká: Kariéra, politika, společenské ocenění, peníze, to všechno jsou jen náhražky. Pokud žena nemá rodinu, nemá nic-na rozdíl od muže, který se bez větších psychických problémů realizuje jinak než dětmi. Ale rodinu může žena mít jen tehdy, pokud se jí podaří „sbalit chlapa“. Což může být problém, protože muži jsou vizuálně orientováni. Chtějí jen hezké ženy. Existuje teorie, podle které je feminismus chytrou evoluční strategií stárnoucích, ošklivých a tlustých žen, o které by si většina mužů neopřela ani kolo (řečeno drsným hospodským jazykem).

Je možné, že ještě v roce 2014 nějaký chlap uvažuje tímto způsobem a periodikum jako Moje psychologie mu dá prostor k šíření těchto názorů? V témže článku se říká také, že: v dnešním radikálním feminismu není už nic dobrého – je to jen maskované úsilí o mocenské postavení a nenávist ke všemu mužskému.To by se naopak s drobnými změnami dalo aplikovat na právě citovaný výrok pana Hausmanna: Maskovaná snaha o udržení mužského mocenského postavení a nenávist ke všem ženám, které nejsou podle jeho vkusu a které jeho představy a zavedeném pořádku svými schopnostmi, inteligencí a odvahou nabourávají.Vkus a krása vůbec, jak je známo, jsou subjektivní. O stejné ženě je možno říct, že je krásná i ošklivá, podle měřítek toho, kdo ji hodnotí. Pokud je žena chytrá, silná a úspěšná, jak jinak po ní plivnout než říct, že je ošklivá. Ostatně to se v článku připouští, když se říká: příliš samostatné a razantní ženy mužům nepřipadají sexy.(jelikož jsou dominy v nabídce sexuálních služeb velice žádány, dalo by se o tomto bodu hodně zapochybovat)

Pan Hausmann dále tvrdí: Devadesát procent žen nejsou manažerky ze seriálů. Sedí někde za kasou v Delvitě a sní o tom, co feministky zatracují. Kdyby přišel bohatý muž a řekl „budeš sedět doma a vychovávat děti“ padnou mu kolem krku.

Nevím, kde přišel na ta čísla o ženách sedících za kasou v Delvitě, ale o to nejde. Pokud sám připouští, že drtivá většina žen sní jen o tom, jak budou doma v klidu vychovávat děti, ale přesto ty frustrované chudinky chodí do práce, co z toho vyplývá? Že drtivá většina mužů-partnerů těchto žen, není schopna uživit rodinu. Takže peníze a kariéra, o nichž pan Hausmann říká, že jsou jen náhražky, jsou pro většinu žen naopak nutností, aby uživily děti, o které se jejich otcové nestarají a „odklánějí“ finance do nových rodin, které zakládají s novými mladičkými partnerkami (často ve věku jejich dcer). V článku se také říká, jak rádi muži čas od času projevují své ochranitelské tendence. Jenže chránit rodinu není třeba jen čas od času, ale je to každodenní pravidelná péče a tvrdá dřina.

Mohla bych do téhož časopisu napsat, že podobné věci vykládají jen chlapi, o které by si většina žen ani neopřela kolo (abych zůstala ve stylu zmíněného článku). Ale říká se: Moudřejší mlčí, blbec se hádá.

A taky: Když se s blbcem hádáte déle jak půl minuty, už se hádají dva blbci. Jenže blbec si mlčení toho druhého často nevyloží jako moudrost, ale jako neschopnost reagovat či nedostatek protiargumentů. Proto muži milují mlčenlivé ženy.

Přesto si myslím, že to za hádání nestojí, Ostatně v závěrečné části nazvané proč nebalíme feministky, sám autor naznačuje, že určitý druh mužů už naštěstí vymírá: První kategorie jsou macho-blbi jejichž názor by se dal shrnout: Slepice nepatří za volant, do vysokoškolské posluchárny ani na vedoucí místo ve firmě, ale k plotně (nepřipomíná to tak trochu výše zmíněné-pokud žena nemá rodinu nemá nic?) Tato tragikomicky působící kategorie mužů se nejčastěji vyskytuje ve vesnických hospodách 4.cenové skupiny, ale naštěstí už pomalu vymírá.

Navíc je zde další protimluvná tvrzení - např. že feminismus je strategií ošklivých žen, jak si v boji o muže zajistit, že na ně něco zbyde- což odporuje prohlášení, že muži feministky nebalí, protože příliš razantní ženy jim nepřipadají sexy-Za ta desetiletí by si toho feministky určitě všimly a tak pokud je pro ně jediným smyslem feminismu jak si zajistit chlapa, určitě by už strategii změnily.

Tolik tedy ke zmíněnému článku. Jsou však naštěstí také muži, kteří si naopak uvědomují, že na poli stejných práv je stále ještě co dohánět a dokáží to napsat tak otevřeně, jak by se neodvážila ani hodně militantní feministka. Max Kašparů například v knize O bludných kruzích a bludných kamenech tvrdí: Nefandím feministkám, ale ani se jim nedivím. Tvůrci feminismu jsou vlastně muži. Pokud se muži budou chovat jako noblesní rytíři a ušlechtilí chlapi, nebudou se bát převzít svou mužskou roli, tak i ženám zbyde více prostoru a času, aby se věnovaly svým ženským rolím.

Ještě výstižněji to říká Benjamin Kuras v knize MAO SEXU-JAK SI BLAHO ODPÍRÁME, která vyšla v nakladatelství Eminent roku 2008:

 Děvčata budete muset pochopit, že mužský mindrák je stoprocentně vaše vina. Žádnej chlap za něj nemůže.